Míříme na sever...
Ráno jsme se rozloučili s naším domkem na Skye a vyrazili jsme přes Portree a most zpět na západní pobřeží. Do večera jsme měli dojet do městečka Ullapool.
V jednom dni, občas i během jedné hodiny se dokáže počasí ve Skotsku úplně změnit. Ráno vstanete a svítí sluníčko, za hodinu lije jako z konve. Ráno jsme vyjížděli za sluníčka a večer jsme do Ullapoolu dojeli za silného deště a větru. Stejně jako počasí se dnes měnil i ráz krajiny...
To neuvěřitelné množství odstínů zelené mě nepřestávalo udivovat.
Z tohoto místa je prý možno zahlédnout i žraloky. My jsme to štěstí neměli. Vítr tu byl silný a studený :-) Jen se rozhlédnout a ujíždíme dál :-)
Začínaly padat první kapky a vršky hor se nám začaly ztrácet v mlze a mracích.
Do Ullapoolu jsme dojeli za deště, přesto bylo takové zvláštní světlo, jakoby se sluníčko snažilo ovládnout situaci :-) Dům, ve kterém jsme měli domluvené ubytování stál na kopci nad jezerem a takovýto výhled jsme měli jak z okna ložnice, tak od stolu, na kterém jsme druhý den měli přichystanou prima snídani. 
Městečko jsme si prošli i za deště. Rozkládá se na ostrohu u jezera Loch Broom. Je to malé městečko s 1500 obyvatel a je poslední zastávkou před severní částí Highlands. Kolem přístavu stojí bílé domky s restauracemi (v jedné jsme si dali moc dobrou večeři) a z přístavu vyplouvají trajekty na ostrov Lewis a Harris. Za dobrého počasí by se odtud dalo vyrazit na výlet na Summer Isles, na nichž se dají pozorovat tuleni, delfíni a mořští ptáci.
Druhý den ráno jsme se rozloučili s naší velmi milou a srdečnou hostitelkou a vydali se na další úsek ještě dále na sever po západním pobřeží Skotska. Večer v sedm hodin jsme měli najíždět na trajekt na Orkney Island v městečku Scrabster.
O tomto úseku cesty platí nejvíce to, co jsme psala v jednom z minulých článků - míle zde jakoby ani neubývaly :-) Když se podíváte na mapu níže, tak chvílemi jsme projížděli územím, kde "nic nebylo", jen drsná příroda, louky a kopce...
Malou výjimkou byla v těchto místech zřízenina hradu, kde jsme potkali více aut a turistů. Jinak byla silnice víceméně jen naše.
A změna - jeden domek :-)
Narazili jsme na místo, kde se pravděpodobně těžilo, ale co? nezjistili jsme. Přišlo nám to podobné těžbě rašeliny ve Františkových Láznich. Byly to takové jakoby "cihličky" a takovýchto pruhů jsme v jednom úseku naší trasy našli několik.
Projížděli jsme městečkem Durness a úplnou náhodou jsme objevili pravý čokoládový ráj. Nemohli jsme si nedat tak báječně vypadající nápoj se super čokoládou opatlaným hrnečkem a čokoládový zákusek k němu. Když jsme mrkli na stránky, zjistili jsme, že podnik má již svou malou "historii" a je velmi úspěšný. Dokládala to i cedulka Tripadvisoru se čtyřmi hvězdičkami. Plná místnost lidiček jeho úspěšnost jen potvrzovala. Máte-li chuť na čokoládový mls ze Skotska, není problém e-shop funguje :-)
Přesně takhle vám zde ozdobí hrneček.
V Durness si určitě zejďte k moři, pláž je tu nádherná i za deště.
Po cestě dál jsme pláží potkali ještě několik. Je tu i dostatek mít pro kempování a obytná auta. Těch jsme několik na naší cestě předjížděli :-)
Sluníčko i déšť, divila jsem se, že jsme duhu nepotkali již dříve :-)
Neustále jsem při projížděním touto krajinou musela přemýšlet nad životem, který zde kdysi lidé vedli. Už jen otázka toho, jak hospodařili, čím topili, když v okolí není vidět jediný strom a zimy tu musely být kruté...pro mne nepředstavitelné. Nejbližší soused kilometry daleko...
Zaujal mě krátký článek v jednom z průvodců o honácích, kteří tudy kdysi hnali svá stáda:
"Shánění dobytka se ve Skotsku datuje až do 14. století. Maso kdysi nehrálo na jídelníčku místních lidí tak velkou roli jako dnes - a protože lidé tehdy neměli žádné prostředky, jak dobytek uchovat naživu přes krutou zimu, bylo nutné hnát ho na jih a tam prodat. Cesty honáků tehdy vedly velkými říčními údolími a roklemi. Některé z těchto starých cest jsou dnes pod asfaltem moderních silnic, ale mnohé z nich zůstaly zachovány. (www.oldroadsofscotland.com).
Honáci museli každý den ujít zhruba šestnáct kilometrů, spali po boku svých zvířat a na další cestu vyráželi opět za úsvitu. Jejich namáhavá cesta je vedla na velké dobytčí trhy v městech Ardgay, Muir of Ord, Crieff a Falkirk. Na těchto trzích panoval čilý ruch a našli bychom tu také muzikanty, žebráky, kapsáře a podomní obchodníky. Krčmy v improvizovaných stanech zaháněly veškeré starosti mužů, kteří se posilovali vroucí polévkou z ovesných vloček, jež se vařila v obrovských kádích."
Uprostřed ničeho narazíte na domek....i zde bohužel někdo zanechal svůj "podpis".
Domeček měl svůj příběh.
Po mnoha kilometrech jsme dorazili do dnešního cíle, do přístavu ve Scrabster. Hodinku jsme měli do odjezdu trajektu.
Připlujete-li, uvítá vás tato cedule, my ji měli v zádech, když jsme najížděli na trajekt.
Plavba trvala asi hodinku a půl a musím přiznat, že horší zážitek z cestování po Skotsku nemám :-) ;-) Takhle špatně mi už hodně dlouho nebylo. A byla to veliká škoda, protože jsme v loungi seděli u stolečku s dvojicí Angličanů, kteří byli velice milí a sdílní, hned se s námi dali do řeči a bylo to opravdu zajímavé vyprávění. H. a Ch. žili celý život v Anglii, vychovali své děti a po několikaletém váhání prodali svůj dům, koupili obytný vůz a vydali se na Orkney Islands najít svůj nový domov. Již měsíc žili v obytném voze, cestovali a dnes se s námi plavili ke svému novému domovu. Je to již dva týdny, co jsme zpět a oni stále cestují po ostrovech a poohlížejí se po nějakém domku a místě, které by je nadchlo natolik, aby tam chtěli žít možná zbytek života, nevylučovali, že by se vydali na další cestu ....
Byli jsme na Orkney.
