Skyeskyns - dílna na zpracování kůží
Dnes jsme měli v plánu navštívit Skyeskyns, malou dílnu na zpracování kůží nedaleko našeho ubytování ve Waternish. Moc jsem se na tuto exkurzi těšila. Původně jsem si představovala, že takových dílen musí být po Skotsku spoustu, když se na každé louce pasou stáda oveček, ale není tomu tak a měli jsme štěstí, že jsme na Skyeskyns narazili. Hodně nás překvapilo, že se nemusíme na prohlídku objednávat, prostě jedete kolem, zastavíte a prohlédnete si dílnu i obchod v kteroukoli hodinu, kdy je Skyeskyns otevřeno. Jako bonus si tu můžete dát i výbornou kávu stylově v jurtě plnou kůží :-)
Krajina kolem silnice a cest byla jako malovaná, jen pár obrázků pro představu :-) Za tři kdy, které jsme na Skye strávili, a kdy tak vydatně pršelo (byly to opravdu proudy vody, které padaly z nebe s malými přestávkami ve dne, v noci) se krajina změnila, vřesoviště, které měly barvu spíše do hněda ožily a rozkvetly nejrůznějšími odstíny světle a tmavě fialové, sem tam i oranžové. Skutečnost je opět ještě o kus krásnější, na fotce nelze zachytit :-)
Ve Skyeskins nás opravdu velmi vřele uvítali. Již tu byla jedna skupinka návštěvníků, kterým se věnovala milá průvodkyně/zaměstnankyně (jak jsme se později dozvěděli, dílna má pouze 4 zaměstnance, kteří zároveň provází turisty, prostě přeruší svou práci a s úsměvem vám věnují hodinu svého času naprosto bez úplaty, prohlídka je zadarmo). Nás se ujal milý pán Willi.
Nedá mi to, abych vám nepředala alespoň částečně znalosti, které jsme návštěvu získali :-) Pojďte se tedy projít malou dílničkou a zjistit, co se stane s ovčí kůží, která přijde do dílny. Vlastní ovečky Skyeskyns nemá, kupuje kůže z okolí.
V prvním kroku se kůže namáčí ve studené vodě s trochou soli, aby se zbavila všech nečistot, které na sebe ovečka na pastvinách nabalí. Mimochodem, nikde na pastvinách nenajdete jediný přístřešek nebo ovčín, ovečky tu jsou ve dne i v noci pod širým nebem, ať svítí sluníčko nebo prší. Když jsem se Williho ptala, zda to ovečkám nevadí, usmíval se a říkal, že ne, voda po nich steče dolů díky lanolinu, a pak také prý ještě nikdy neviděl ovečku, která by se neusmívala, všechny jsou "smily sheeps" :-)
Následuje praní v horké mýdlové vodě.
Nožem se z kůže sundává lůj tak, aby kůže zůstala co nejsilnější a byla stále odolná. Římští vojáci tuto práci vykonávali na svém štítu, který přípravek v dílně nápadně připomínal.
Stroje byly stařičké, ale stále funkční a všechny jsou stále na práci používány. V této "vaně" se kůže impregnují, přísadou je pryskyřice.
Rubová strana kůže se olejuje.
V sušicí místnosti se kůže pomocí speciálních skřipců vypíná a suší 4 - 5 dní.
Po usušení jsou kůže tvrdé a v tomto bubnu se nechají "motat", dokud nejsou měkoučké. 
Tento krok kdysi dávno vykonávaly inuitské ženy svými ústy. Přežvykovaly kůže, dokud nezměkly. Když zestárly a přišly o své zuby, odcházely samy z vesnice do ústraní, kde zemřely...
Na drsném kameni se rub kůže vybrousí do hladka. Tento krok návštěvníkům prý nikdy neukazují, protože se při broušení opravdu silně práší.
Oříznou se okraje kožešiny a následuje její vyčesávání na speciálních kovových kartáčích. Byla to opravdu veliká změna.
Ručně se pak kožešina dokartáčuje takovým "psím" kartáčem.
V posledním kroku se za pomocí horkého kotouče do kůže vtírá zpět lanolin. Ženy, které tento krok vykonávají prý při prvním podání ruky bezpečně poznáte, mají díky lanolinu jemňonké ruce.
Ruce Williho byly na první pohled upracované, ale s láskou se dotýkaly každé z kůží. Byl to jeho svět. Ročně dílna zpracuje cca. 2000 kůži (ve čtyřech lidech, dva jsou vydělávači kůží, dvě jsou česačky).
Své výrobky rozesílají do celého světa, mají i svůj e-shop. Když jsme se na něj před návštěvou dívali, říkali jsme si, že kůže a výrobky z nich jsou docela drahé, ale po návštěvě a poté, co jsme viděli kolik práce jedna kůže obnuší, jsme názor změnili ;-)
Willi nás provedl i obchodem, který je nad dílnou v podkroví, popsal nám jednotlivé kožešiny, z jakých ovcí, plemen, míst jsou. Zde zpracované kůže vyměňují např. i s dílnami v Norsku nebo Anglii... Sešívají kožešiny a vyrábějí nádherné kožešinové koberce...Nebo i nakupují kravské kůže, které se kdysi pokusili sami zpracovávat, ale nedařilo se jim.
Např. tato kožešina (hnědá s bílými fleky) je ze starodávného skotského plemene, tuším, že typické jsou čtyři rohy, které ovce má.
Dvě z těchto oveček putovaly s námi do Čech a momentálně se k nim tulí naše děti :-)
Koutek, kde by člověk hned lenošil s knížkou :-)
Zbytky ze zpracování tu všude najdou své využití. I vyčesané chlupy se zužitkují, vycpávají se s nimi např. hračky :-)
Rodinný podnik. Rodinná tradice, kouzlo, které zde v Čechách "díky" vyvlastnění a komunismu BOHUŽEL zmizelo.
Když jsme vyšli schody z přízemí do podkroví, kde se nacházel krámeček, Willi se zastavil, rozhlédnul se do kraje a pronesl s láskou krátkou ale kouzelnou větu:"Toto je má kancelář."
Tvrdá práce, ale opět s úsměvem na rtech :-)
Za dílnou najdete postavenou krásnou jurtičku, kde si můžete dát kávičku nebo i něco malého k snědku a v teple tu posedět.
Jak jsem říkala, každý zbyteček tu najde své uplatnění :-) Byli jsme návštěvou naprosto nadšení a tak nějak to tu vše zahřálo u srdce. O to víc, když jsme se dozvěděli, že existují pouze dva závody v celé Británii, kde tímto způsobem dokáží zpracovat ovčí kůže. Držíme palce, ať tradice ještě dlouho pokračuje a děkujeme za velmi příjemně strávený čas...
Poté, co jsme si důkladně prohlédli Skyeskyns a vypili skvělou kávu v jurtě, projížděli jsme celé odpoledne částí ostrova Skye. Vyrazili jsme na sever.
Na severu ostrova se před námi vynořil Old Man of Storr, 49 metrů vysoká skalní jehla, která "balancuje" mezi ostatními skalami. Výšlap k ní by musel být krásný, ale za lepšího počasí :-)
Dále na sever se vrhá vodopád Kilt-Rock 91 metrů hluboko do moře pod sebou.
Obdivovala jsem Skoty, jako např. tohoto dudáka, za jejich otužilost. Jejich holá kolena a sukně...brrr, jsem normálně zmrzlík, ale věřte, že právě na tomto místě byla sakra zima, pršelo a vál studený ostrý vítr....
Ještě jednou Old Man a scenérie okolních skal, mezi kterými si všude razí proudy vody strouhy a stružky. I když přestalo pršet, ještě dva další dny se voda valila ze svahů a hor dolů...kde stála na loukách a tvořila na nich v mnoha ďolících malá i větší jezírka.
Dnešní putování jsme završili báječnou večeří :-) v městečku Portree. Co se mi na Skotsku moc líbilo, byl stejný/podobný ráz domů a domků. V Čechách je "každý" dům jiný stylem i barvou. Zde převládá kámen, bílá a šedá a celkový dojem při projíždění městy i vesnicemi je velmi příjemný. No a smozřejmě ty komíny :-)
Závidím přímořským státům tu pestrost na talířích, to nám opravdu schází :-) Večeře byla vynikající a obsluha báječná. Poprvé jsem jedla langustu a vyzkoušela si louskáček na kraby :-) je to zasloužená lahůdka ;-)
A na závěr ještě pár obrázků, jaké jsem si moc přála - typické skotské kravičky :-) obří a chlupaté :-) Dodnes se mi nepoštěstilo nafotit si nějaké pěkné stádečko a jen kousek od našeho dočasného obydlí se ten večer jedno páslo. Bylo těsně před západem slunce, světla již moc nebylo, zima byla úplně šílená, ale přesto jsem u jejich ohrady půlhodinku strávila :-)
Vydržela bych je pozorovat celý den :-) Nicméně jsem byla již tak zmrzlá, že jsem se těšila na teplíčko v "našem" domku.
