Ostrov Skye
Byli jsme na cestě na ostrov Skye. Naše první zastávka byla v Glenfinnanu, asi 30 km od Ben Nevisu. Fanoušci Harryho Pottera, tak jako já, by si určitě nenechali ujít tento překrásný viadukt, který se fe filmu objeví, když Harry jede do Bradavic "Bradavickým expresem":-) V létě jezdí pravidelně dvakrát denně krajinou Jacobite Steam Train, historický parní vlak. Projíždí přes tento 380 metrů dlouhý glenfinnanský viadukt s 21 pilíři. Bohužel nám časový plán nedovolil zdržet se a vidět vlak, dvě hodiny, které bychom museli čekat, by nám scházely při dojezdu na Skye. Vyšplhali jsme co nejvýše, abychom našli ten správný "filmový" pohled. Louka, přes kterou jsme šli byla typickou skotskou loukou po dešti - když si představíte houbu na mytí nacucanou vodou, tak přesně takový byl došlap do trávníků :-) Bez pořádných nepromokavých bot bych do skotské přírody nevyrážela. Velmi častým obutím tu jsou holínky. Co se mi moc líbilo na ostrově Skye, bylo právě přechovávání holínek před domky. Domky jsou tak malé, že se asi šetří jakýmkoli místem a holínky celé rodiny prostě zabírají hodně místa. Místní měli venku před domky stojany (takové tyčky ze země), na které holínky prostě jednoduše obráceně (podrážkou k nebi) napíchli a nechali je "zaparkované" před domem venku na dešti :-) Vlastně i praktické, když si vodu a bláto nenosíte domů.
Každou chvíli vám to nedá a musíte zastavit a rozhlédnout se po krajině. To nej místo je často označené značkou jako "view point", někdy na něj upozorňují značky již dopředu. Nebýváte tam většinou sami... Bohužel je i dost takových míst, kde byste moc rádi zastavili, ale z důvodu bezpočnosti provozu nemůžete, pak se musíte spokojit jen letmým pohledem bez zastávky. Často jsem si jen tak stáhla okénko a fotila i za jízdy :-)
K hradu Eilean Donan castle jsme přijeli již před jeho zavírací dobou, ale omrknout jsme ho museli. Je jednou z nejfotografovanější památkou Skotska. Natáčelo se tu i několik filmů, mezi nimi např. Highlander.
Opouštěli jsme pevninu přes most na ostrov Skye. Skye bridge - tento název se používá nejen pro samotný most, nýbrž pro celé spojení mezi skotskou pevninou a ostrovem Skye. Pravidelné spojení zde dříve zajišťovali soukromí přepravci. Dlouho se se stavbou mostu váhalo, jedním z důvodů byla i malá osídlenost ostrova Skye, která ale dnes právě díky mostu stále roste. Historie mostu je velmi zajímavá: https://cs.wikipedia.org/wiki/Skye_Bridge
Tak takovýto výhled jsme měli celý den a netušili jsme, že další dva takové nás čekají, což byla veliká škoda, protože pěší toulky po pobřeží Skye musí být v dobrém počasí nádherné. Od našich "sousedů", se kterými jsme snídali v údolí Glen Coe jsme věděli, že na ostrově, který oni opouštěli, poslední tři týdny vůbec nesprchlo, tak si déšť počkal na nás.
Osídlenost je i tady malá, takže sem tam domeček, když vesnice, tak několik domů pohromadě :-) občas domek, několik kilometrů a zase domek :-) Na nás čekal neskutečně útulný a krásný domeček daleko od hlavní silnice v místě zvaném Geary blízko Waternish s výhledem na moře.
a všude ovečky :-)
některé domečky byly opravdu jako z nějakých jiných časů nebo fantazy filmu, současnou dobu pak dokládal např. jen satelit na střeše :-)
Následující ráno jsme měli v plánu návštěvu hradu Dunvegan Castle. Je to nejstarší stále obývaný hrad ve Skotsku. Je sídlem klanu MacLeod, který jej obývá již více než 800 let. Jedinou výjimkou je období hladomoru v letech 1847 - 51, kdy se majitel musel odstěhovat do Londýna a vydělávat na zabezpečení rodiny jako účetní. Jeho potomci se na hrad vrátili v roce 1929. Dnes je sídlo otevřeno veřejnosti.
Hrad leží na skále nad jezerem Loch Dunvegan, dá se říci v srdci pozemků patřících klanu (42 000 acrů) a vy si můžete zakoupit vstupenku buď pouze do hradu a zahrad nebo vstupenku kombinovanou s výjižďkou na okolní ostrůvky, kde se dají pozorovat ptáci a tuleni. My jsme si prohlédli pouze hrad, ale tuleně jsme viděli v dálce, jak se válí po okolních malých ostrůvcích.
Tato dáma mě prostě zaujala, přijde mi opravdu půvabná :-)
Zde v jídelně si můžete prohlédnout obrazy jednotlivých vůdců klanu MacLeod a přečíst si něco o jejich osudech.
Myslím, že vznešenost je vidět na první pohled.
A móda byla, dle mého, pro některé členy klanu velmi důležitým aspektem.
Za tohoto vůdce klanu panoval velký hladomor. Dokázal to, že nikdo z jeho podaných nezemřel hlady, nasytil všechny své podané. Byl považován za velikého lidumila.
Na jezeře vidíte loďku, která míří na výpravu za tuleni.
Nechybí tu ani motiv bodláku.
Dunveganský meč. V interiéru hradu lze spatřit sbírku historických předmětů a nádherných maleb. Jedním z nich je např. hedvábná vlajka, která má dle legendy zázračnou moc. Klanu ji věnovala víla, která se zamilovala do nejvýznamnějšího muže rodiny, strávila s ním život a po jeho smrti se vrátila ke svým družkám. Vlajka rod chrání a prý nabízí spnění třech přání, vlastně již jen jednoho, dvě byla již splněna v období dvou válek...
Z druhé strany hradu jej obklopuje pět akrů nádherných zahrad s vodopády, jezírky, skleníkem...a s množstvím různých druhů rostlin. Ty hortenzie byly prostě neskutečné.
Častý obrázek stromů ve Skotsku - porostlé mechy a krásně chlupaté.
Pohled na hrad z dálky.
A popojedeme dál. Mířili jsme k majáku Neist point, na nejzápadnějším výběžku ostrova Skye. Udělejte si představu o krajině, kterou jsme cestou míjeli :-)
Ovečky si farmáři značí barvou na hřbetě, jednou červeně, podruhé tyrkysově ... jou hodně plaché, jakmile zastavíte a přiblížíte se, prachají...
A to je již náš cíl Neist point. Abyste zahlédli maják, musíte zaparkovat vůz a vydat se na menší výšlap, což nám ztěžoval terén po/nebo vlastně při dešti. Opět nacucané trávníky, rozbahněné úseky, mokré kameny...místy si musíte i trochu zajít, abyste obešli místo, kam byste zapadli do bahna nebo veliké louže, přeskočit z kamene na kámen... když jsem občas viděla turistky, v jaké obuvi se vydali do takového terénu :-)
Od majáku jsme zvolili jinou trasu než cestou sem, do městečka Portree, kde jsme chtěli zajít na večeři. Jeli jsme kilometry a kilometry prakticky neobydlenou krajinou. Sem tam domeček, silnice o jednom pruhu (single track road) s místy pro vyhýbání (passing place), kdy musíte být neustále ve střehu, protože nevíte, za jakou zatáčkou se vynoří auto, které pojede rychleji, než byste na takové silnici čekali. Míle, které vám navigace ukazuje jakoby vůbec neubíhaly, proto, jak je krajina stále podobná...Nakonec jsme dojeli do našeho cíle, ale plán zajít na večeři ztroskotal, protože všechny restaurace, a že jich nebylo ve městě málo, neboť to je široko daleko jediné větší městečko, byly úplně plné a všude byla místa na celý večer zarezervována. Chcete-li tedy v Portree zajít na dobrou večeři, doporučuji udělat rezervaci předem. Byli jsme na ostrově, všechny restaurace tedy nabízely spoustu ryb nebo jiných mořských plodů. Chtěli jsme takovou večeři vyzkoušet, a proto jsme zarezervovali místa na následující večer a vraceli se do našeho útulného domečku u moře.
