Náš pobyt v Sydney byl u konce a před námi byla cesta do Melbourne dlouhá přes tisíc kilometrů. Austrálie je opravdu rozlehlá země a dostat se z jednoho místa do druhého znamená ujet stovky a stovky kilometrů. Ráz krajiny se měnil, svěže zelenou barvu trávy a pastvin v první části cesty vystřídala žlutá barva vyschlé krajiny. Rovný terén se proměnil v kopečky….
Cestu jsme rozložili do třech dnů, abychom mohli častěji odbočit z naší trasy a vidět další zajímavá místa. Naše skvělá průvodkyně a řidička, teta Blanka nám o spoustě míst dokázala povyprávět zajímavé informace a historky. Věděla, kam zajet, kde zastavit, kde si dát dobré jídlo či kafe, kde se ubytovat na noc…všeobecně má obrovský rozhled a je to velice inteligentní a společenská dáma, to se to cestuje, když máte takovou průvodkyni J
Vyrazili jsme po deváté hodině ze Sydney a směřovali na jih směr Wollongong po Princess Highway, avšak s mnoha odbočkami.
První zastávkou byla Kiama a „blowhole“. Moře mělo nádhernou modrou barvu, bílé zpěněné vlny prudce narážely do skalnatého pobřeží, k tomu kontrast se svěže zelenou trávou. Na kopci stál bílý maják zářící do dálky a hned vedle něj místo zvané blowhole. Co je blowhole? Ve skalním pobřeží vznikla kapsa. První vlna v této kapse uzavře vzduch a další vlna tento vzduch stlačí a stlačený vzduch vystříkne vodu dírou nahoru. Vznikají tak úžasné a pokaždé jinak vysoké gejzíry vody.
Sjeli jsme z dálnice a zamířili k překrásnému místu, asi nejhezčímu, jaké jsme doposud viděli, a sice k Jervis Bay.
Jervis Bay je jedním z nejkrásnějších zálivů v Austrálii, kde najdete ty nejbělostnější pláže na světě a křišťálově čistou vodu. Je součástí národního parku, kde musíte zaplatit vstupné, a kde obdržíte mapku celé oblasti….my zajeli rovnou k pláži, která byla díky končící sezóně úplně prázdná, připadali jsme si, jako v ráji... Kousek od mola na kamenech odpočívali dva pelikáni, kteří se nenechali vyrušit ze svého odpočinku…
Takto kvete eukalyptus....když zaprší a vy jedete lesem eukalyptů, rázem to je v autě jako by jste si doma zapálili aromalampu, úžasná vůně všude kolem...
Cestou jsme navštívili kamaráda Blanky, Víťu Maška. Byl to velmi sympatický pán, původem Čech, který do Austrálie přišel v roce 1969. Přesto s námi dokázal povídat česky a u kávy nám povyprávěl spoustu zajímavých historek. Je takovým ztělesněním pořekadla: „zlaté české ručičky“. Pracuje zde v Austrálii u filmu, kde nejen ze dřeva vyrobí prakticky cokoli, co je pro natáčení třeba. Až uvidíte nějaký australský film, nezapomeňte mrknut do titulků, zda tam nenajdete právě Víťu Maška. Obdivuji lidi, kteří dokázali opustit svůj domov a v opravdu daleké zemi vybudovat domov nový, sžít se s novou kulturou…Ve svých sedmdesáti letech začal stavět nový dům, a jelikož ho staví v bushi, kde jsou zákony pro stavbu nových domů přísné, musel vykácet vlastníma rukama velký počet stromů, aby dům nebyl v dosahu požáru, které tu velmi často a snadno vypuknou. Byl to právě on, kdo si stěžoval na papoušky kakadu, kteří mu zničili javor za domem. A klokany, za kterými se tu honíme již dva týdny, nazývá „grázly“, kteří mu chodí ožírat stromy na zahradě ;-)
Tato rostlina vypadá tak trochu jako ananas, ale není to ananas. Je to druh palmy, kterou se Víťa snaží rozmnožit...Její semena vypadají jako malé papriky, když se oddělí od samotné rostliny...
Na stole před námi stála sova, kterou jsme již mnohokrát viděli v zahradách a také jsme se dozvěděli, proč ji všude vídáme, postavíte-li si na terasu takovou sošku, máte jistotu, že vám ptáci nepokadí všechen zahradní nábytek...
Opouštěli jsme Moruyu, kde Víťa žije, ale zajeli jsme zde mrknout ještě na strom s nejširším kmenem v celé jižní Austrálii. Byl zarostlý, že byste si ho jen stěží všimnuli a to proto, že z tohoto místa místní obyvatelé nechtějí udělat další rušné turistické místo. My ho mohli vidět díky Blance, která o něm věděla…
Přenocovali jsme v krásném motelu v městečku Narooma. Úžasně tu vařili a večeře byla naprosto fantastická, uvařená z místních zdrojů - ryba, jehněčí a hovězí …nádherně tu kvetla povijnice...
Druhý den naší cesty započal úžasnou snídaní v místní kavárně. Poprvé jsem ochutnala Eggs Benedict a byla to excelentní snídaně. Na křupavém toustu jsou položené plátky uzeného lososa a dvě ztracená vajíčka přelitá holandskou omáčkou. Totální mňamka J
Pokračovali jsme k místu nazvanému Tilba. Je to stará zemědělská vesnice a za ní se zvedá do výšky 800 m Mount Dromedary. Je známá výrobou sýrů a pěstováním vína. Všechna vinařství a sýrařství jsou přístupná veřejnosti.
Sytě zelené pastviny, stromy a černé, strakaté krávy na loukách....obrázek části Austrálie...
Další zastávkou na trase byla Tathra, oblíbené letovisko. Zaparkovali jsme u dřevěného mola, kde byla spousta rybářů a rybářek, vidět tu ženu, jak rybaří není nic neobvyklého. Byl tu opravdu silný vítr, všichni se chránili kabáty či pláštěnkami, ale odradit se rozhodně nenechali…Poletovala tu hejna racků, kteří asi čekali na případné sousto k snědku….
Na další krásnou pláž jsme zajeli v městě Pambula, které je známé tím, že se tu hojně vyskytují klokani. Je veliká pravděpodobnost, že nějakého potkáte cestou na pláž nebo si zajdete na golf a klokani si tu mezi hráči jen tak leží a mají pohodičku. My jsme na ně natrefili až cestou z pláže, když jsme jen tak mimochodem nakoukli přes plot do místního kempu. Leželi si tam jen vedle stanů a obytňáků a absolutně ničím se nenechali vyrušit. Prý si po ránu přišli z pláže…. Leželo jich tam celkem pět a jeden byl opravdu mohutný. Neměla jsem úplně nejbezpečnější pocit, když jsem od něj byla dva metry, abych si udělala fotku, ale ani se nehnul….
Velkou radost jsem měla z fotek, které se mi podařili úplně náhodou. Po cestě městem jsem zahlédla stromy, které kvetly nádhernými červenými květy, a chtěla jsem si je vyfotit. Zastavili jsme, a když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že strom je plný pestrobarevných papoušků, kteří z květů sáli sladkou šťávu.
Na cestě do městečka Eden jsme v bushi zaslechli zvláštní zvonivé zvuky a dozvěděli jsme se, že jsou to tzv. bell birds. Zvuky, které vydávali, byli tak výrazné, že byly slyšet i v autě za jízdy. Ve městě jsme zašli do killer whale museum – muzea lovců velryb. Mimo jiné tu je kostra velryby zvané Old Tom, která v tomto místě dlouhá léta žila a zemřela…Expozice byla zajímavá, na přečtení všech textů bychom potřebovali hodně času, který jsme bohužel neměli, ale i tak jsme pochytili mnoho zajímavostí týkajících se života a práce velrybářů. Bylo až neuvěřitelné, jak mohli na člunech, které byly prakticky stejně velké jako velryba, kterou lovili, rybu dostat z vody ven. Některé texty jsme si nafotili a můžeme posléze nastudovat…
Dostat velrybu z vody, těžká práce pro spustu rukou...
Umění domorodců - aborigines art...
K obědu jsme měli fish and chips a musím říct, že přestože ryby tak moc nemusím, tady ty ryby prostě chutnají úplně jinak než u nás. Jsou mnohem mnohem chutnější…..Zajímavostí je, že nápoje běžně neseženete v obchodě s potravinami, existují bottle shops - obchody s pitím, kde koupíte alkoholické i nealkoholické nápoje, víno, pivo...nabídka je pestrá ....
Druhý den jsme přenocovali v krásném motelu na břehu jezera v oblasti Gippsland Lakes.
Jezero bylo plné černých labutí. Dozvěděli jsme se zajímavost, a sice že v Anglii všechny labutě patří královně. Nikdo zde nesmí zabít labuť. Přešli jsme přes most a došli jsme k místní městské pláži.
Až na krátké přestávky k protažení ztuhlého těla, jsme dnes celý úsek do Melbourne jeli v jednom kuse. Ráz krajiny se opravdu změnil ze svěže zelené na žlutou. Pastviny sice pokračovaly, ale zvířata tu spásala spíš seno, než trávu…
Tak trochu jiné značky :-)
A někdy nám název připadá komický :-)
Australský domek, někdy mi připadají jako papírové domečky...
Dorazili jsme do Melbourne a čekala nás druhá polovina pobytu z dalšími členy naší australské rodiny….
