...se vítá jak jinak, než velkou podívanou, světly a barvami
Již minulý rok jsem Vás vzala na procházku do šanghajské Yu Garden, kde se ve velkém vítal nový rok býka. Letos ho vystřídalo neméně majestátní zvíře a sice tygr. Rok 2022 je ve znamení tygra.
Oslavy nového roku jsou v Číně jedním z jejích hlavních svátků, dalo by se říci možná i tím nejhlavnějším. Lidé mají minimálně týden volno, obchody jsou většinou zavřené, z ulic zmizí i poslíčci na svých motorkách, ulice se vylidní. Lidé pracující celý rok ve městě ho opouštějí a míří za svými rodinami do všech koutů Číny. Přesuny lidí jsou masivní a dopravní společnosti se na tento pohyb mas většinou pečlivě předem připravují. Navzdory covidové situaci, která mnoha lidem již v loňském roce znemožnila navštívit své příbuzné, se letos větší přesuny lidí již očekávaly. Vláda doporučovala necestovat a dokonce některé firmy platily svým zaměstnancům zvláštní bonus, pokud neodjedou a zůstanou v místě svého bydliště. Na mnoha místech bylo nutné testování před odjezdem či po návratu a některé oblasti, označené jako "high risk area" (vysoce rizikové), nebyly bez následné karantény přístupné, přesto se lidé na cestu domů vydat chtěli.
Naprosto běžné tu je i to, že matka vidí své děti jen jednou do roka, protože musí vydělávat peníze pro celou svou rodinu, pracuje ve městě a jet domů víckrát, jak jednou za rok je prostě velkým luxusem. Pro nás je tento model naprosto nepředstavitelný. Vlastně celý systém fungování rodin a výchovy je naprosto odlišný od toho našeho. Jakmile se mladé rodině narodí dítě, zůstává jeho babička v domácnosti (rodiny často bydlí pohromadě), přestává pracovat a stará se o dítě (nebo děti) svých dětí a také o domácnost. Mladí pak pracují a vydělávají peníze pro sebe i své rodiče. Někdy žijí prarodiče na venkově a mladí se bez dětí odstěhují do města, kde pracují. Slyšela jsem i o dalším z modelů, kdy mladí i prarodiče sice žijí v jednom městě, každý má ale svůj byt a děti bydlí s prarodiči. Své děti pak rodiče příležitostně navštíví, většinou o víkendu, kdy je vezmou na nějaký výlet, po kterém je opět vrátí babičce. Někomu tento model vyhovuje, jiný je z něj nešťastný. Nicméně nechce-li babička zůstat doma, stane se i to, že svým dětem musí měsíčně platit jistou částku - vlastně takové "výkupné", za nestarání se o své vnouče. Odevzdává tak poměrně velkou část své výplaty, chce-li i nadále pracovat. Za tuto částku si pak mladá rodina najme chůvu "neny", která se stará místo babičky. Snažila jsem se toto téma diskutovat se svým čínským řidičem, protože je pro mě jako Evropanku nepochopitelné. Ten mi to potvrdil, ale na mou otázku, co by se stalo, kdyby to babička jednoduše odmítla a řekla "ne", mi vůbec nedokázal odpovědět jinak, než že to tak prostě v Číně je. S úsměvem a v klidu. Nikdo se to nesnaží měnit, ač mu to často nevyhovuje. V tomto ohledu jsou Číňané jiní, spoustu věcí berou tak, jak jsou, aniž by nad tím nějak zvlášť přemýšleli nebo se snažili zakořeněné návyky pozměnit.
A jak oslavy nového roku v rodinách probíhají? Trochu jako naše vánoční svátky. Slaví se převážně v kruhu rodinném či s přáteli a hlavní náplní je jídlo a pití. Posezení kolem stolu, ať už doma, či v nějaké restauraci. Jí a pije se prakticky celý týden, což je náročné nejen pro tělo, ale také pro peněženku ;-) Na Nový rok pak většinou všichni sledují velkou televizní show /estrádu a ač je to zakázané, odpalují nejen v tento den rachejtle a ohňostroje. To si pak zopakují ještě jednou, ke konci oslav nového roku v den, který je nazývaný "Lampionový festival".
Ulice města se sice vylidní, ale všechna místa, kde se dá trávit volný čas, jsou naprosto plná. Davy a davy. Ač jsme s návštěvou zahrad, právě z tohoto důvodu, počkali až na poslední týden této probíhající velkoakce, počet návštěvníků nijak neubyl. Lidí tu je celý den spousta, ale večer, když se setmí a rozzáří se všechny světelné instalace na vodě kolem zahrad, vypukne davové šílenství. Chcete-li něco vidět, musíte se vnořit do davu a nechat se jim prakticky unášet. Krok zpět či stranou je naprosto nemožný, pokud se nervete stejně, jako většina místních obyvatel. Já tomu říkám "boj o své místo pod Sluncem", tak jsou od malička všichni Číňané vychováváni. Své místo si všude, kam přijdete, musíte vybojovat. A jak? Naprostou bezohledností a oběma lokty. Ale život zde vás to brzy naučí ;-)
S dětmi jsme si určili místo, kde se případně sejdeme, pokud nás davy roztrhají a vrhli jsme se do boje. Kubík se mě držel jako klíště a já mu razila cestu. Stejně tak Emička s tátou kdesi před námi. Nedokážu vám prostřednictvím fotek nastínit tu atmosféru, která tam panovala, ale byl to totální blázinec. Lidé se tlačili, překřikovali, do toho hudba, v každém růžku hlídač s píšťalkou, která měla brutální zvuk připomínající řvoucí cikády, a mávající na dav, aby postupoval dál, přičemž postoupit se nedalo ani o krok...no takový Babylon. Ale své místo jsme si vybojovali a své fotky jsem si vítězoslavně odnášela domů.
Tentokrát jsem vám z nich připravila barevnou slide show, takže se pohodlně opřete a užijte si oslavy bez tlačení...
2022 Rok tygra
