...nejen podmořský svět a zábava na celý den
Tento víkend, tedy v druhé polovině října, přišel ze dne na den podzim. Horké letní teploty spadly během jednoho dne z pětatřiceti stupňů (někdy i osmatřiceti) na patnáct až dvacet. Žádné postupné ochlazování, hup a je to tu. A tak jsme během dvou dnů přepnuli klimatizaci z chlazení na topení a já si řekla, že se ještě trochu ohřeji při vzpomínání na náš prázdninový výlet do šanghajského Ocean parku. Výlet to je minimálně jednodenní a celodenní, protože park leží až na dolním jižním cípu Šanghaje a cesta trvá před dobré dvě hodiny jízdy. Vyrazili jsme brzy ráno a čekal nás velmi horký letní den. Stejný nápad mělo ten den opět spousta lidí, a tak když jsme dorazili do parkovacího domu, sjížděla se auta ze všech stran a rostly fronty u pokladen. Lístek si můžete koupit i online, ale to se nám bohužel přes webové stránky nepovedlo a na automaty vedle pokladen jsme si také netroufali - to bývá na dlouho, přeci jen rozsypaný čaj je rozsypaný čaj....vybrali jsme tedy proceduru u pokladny a počkali, dokud si dámy za okénkem neopsaly všechny potřebné údaje z našich pasů. Bez pasu tu v Číně při cestování ani ránu....
Při pohledu na mapu parku bylo všem úplně jasné, že akce to bude velká...Uvidíme nejen kosatky, což je asi největším lákadlem parku, ale bude tu také "pouť" a obří horská dráha, na kterou prý nutně "musíme". Tedy až na mne, to by bylo mé poslední....
Někdy mám takový pocit, že vše je tu v Číně velké a všeho je moc - včetně lidí samozřejmě ;-)
Prošli jsme všemi bezpečnostními procedurami u hlavního vstupu a do parku (i z parku) se samozřejmě vstupuje - jak jinak - než přes obchod se spoustou hraček, plyšáků a ostatních "zbytečností". Ten se nám naštěstí podařilo proběhnout bez úhony a celkem rychle....
Kam se člověk podíval, bylo na co koukat, ale děti nadskakovaly nedočkavostí, aby už se šlo na tu horskou dráhu, která se nám vinula všude všemi směry nad hlavou. Pravděpodobně nás atrakce nejen neminou, ale budou muset být hned první na programu ;-)
Procházeli jsme prvním pavilonem - pavilonem s tučňáky, kde se mělo právě konat jejich krmení. Buď jsme ho propásli, nebo bylo tak rychlé a takřka nepostřehnutelné, nevím, ale neviděli jsme žádného krmiče.... Expozice ale byla zajímavě udělaná a skrz vodu v bazénu nad našimi hlavami bylo krásně vidět, jak tučňáci dovádí.
Teplotní rozdíl byl obrovský - u tučňáků zima, venku vedro - až se mi opotilo sklo u foťáku...Přes most jsme přešli na druhou stranu parku. Nad hlavami nám jezdily kabinky lanovky, která vedla až na druhý konec parku a před námi hned za mostem už bylo vidět první pouťové atrakce. Mokří jsme už byli jako ti tučňáci v bazénkách, ale vodou to nebylo...
Každý pavilon a každá stavba byla obří a barevně provedená. Někdy tematicky, někdy prostě jen tak pro oko....
Ač horko, přesto jsou nejoblíbenější obuví kecky a ponožky, a to zrovna takové, jaké padnou do ruky, když stojíte před skříní. No stres. Atrakce byly plné nejen dětí, ale i dospělých. Nic nevídaného, když se na kolotoči dokolečka točí dospělý, který vůbec nedoprovází dítě....
Děti byly ve svém živlu, od atrakce k atrakci a my od slunečníku ke slunečníku - od stínu ke stínu. Každičký kousek stínu kolem atrakcí byl obsazený, protože bylo fakt pekelné vedro, čtyřicet stupňů. Největším hitem bylo, když jsme objevili stánek s melounovou ledovou drtí - jen to zasyčelo. Vše, co jsme vypili, se vzápětí z těla odpařilo....
Všude je v Šanghaji draho, vstupenky do Ocen parku byly ve srovnání s ostatními ještě dražší, ale faktem je, že pak už nikde nic neplatíte. Všechny zábavní atrakce jsou zdarma, jen si na ně musíte vystát frontu, ty jsou opravdu všude. Děti se těšily i na sjezd divoké řeky na gumových kolech, ale to jsme tedy vzdali, protože čekací doba (kterou máte na displeji u atrakce) byla devadesát minut. Stejné to je prý i v Disney parku, kde čekací doba hodinu a víc není ničím neobvyklým - a to nás teprve čeká. I tak se vyblbly dostatečně.
A dočkaly se i té obří horské dráhy, kde tedy bylo omezení výškou dítěte, kterou obsluha opravdu hlídala a menší děti, které požadovanou výšku nesplňovaly, na ni nepustila. Kubík měl štěstí, prošel, ale vlastně si úplně tak nejsem jistá, že měl štěstí, protože se z ní vrátil s brekem a celý se klepal - a nebyl sám, i náš tatínek prohlásil, že to byla ta nejbrutálnější horská dráha, jakou v životě jel. Podruhé šla jen Emička, která přemluvila našeho kamaráda (souseda), aby šel s ní podruhé a hrozně si to užívala. Je to nezmar.
Když už jsme mohli opustit všechny atrakce, když už děti dovolily - už jsme také asi byly na všech, kde fronta byla únosná - pomalu jsme se pod lanovkou přesunovali do zadní části parku a mířili k expozicím s delfíny a žraloky - směrem k "vulkánu".
Vulkán v sobě ukrýval další obří akvárka a hned na začátku se chystalo představení....
Všechna místa k sezení i stání před velkým akváriem byla již obsazena, zamířili jsme tedy do vodního tunelu, který vedl hned za ním
Nad hlavou nám plavaly obří ryby, rejnoci, ale i potápěči doprovázející návštěvníky, kteří si zaplatili potápění v akváriu bezi rybami.
Stáli jsme tedy z druhé strany akvária, ve kterém se mělo konat představení. Na jeho dně ležely obří mušle, které se v jednu chvíli začaly otevírat a z nich vyplouvaly "mořské panny" s dlouhými ocasy, které za nimi ve vodě vlály...Proplouvaly hejny malinkatých i větších rybek, které krmily, takže ryby se kolem nich houfovaly a točily....Byla to, hlavně pro děti, a pro holčičky, úžasná podívaná. Protože která by nechtěla být mořskou pannou s dlouhým vlajícím ocasem....
Na konci tunelu pak byla místnost, ve které si děti se síťkami v rukách lovily malé rybičky...a nebyly to jen děti, které to bavilo...
Přerušili jsme podívanou a zašli si na oběd do Burger kingu hned vedle. Sehnat místo nebylo ale jen tak, protože za každým sedícím už stál nějaký další stojící zákazník, který čekal, až se židle uvolní. Mumraj neskutečný...boj o životní prostor.
A po rychlém obědě na nás čekala první ze dvou velkých expozic, či představení. Delfinárium. Na představení s delfíny jsme již jednou byli, v Turecku, ale tohle tedy byla show. Poté, co se hlediště skoro celé zaplnilo a prodavači s blikacími hloupostmi donabízeli své zboží...se ozvala hudba, rozblikala se světla a za námi se hlavní uličkou začal sunout průvod plný masek a nejroztodivnějších stvoření....vidět byste to museli...
Poté se show přesunula na podium za bazénem - světelná show a promítání doprovázené hudbou a tancem....
... na jehož konci se pozornost všech přesunula k malému bazénovému podiu, kam dopadalo světlo, a kde se všem představila trojice hlavních aktérů - delfínů...
Připraveni již byli i jejich cvičitelé a delfíní show začala...bylo to prostě super...
Kamkoli se člověk hnul, tam bylo nějaké menší, či větší akvárko...
A hned vedle delfínů jsme zašli okouknout žraloky - to bylo něco pro Kubíka. Sice se jich trochu bojí, ale nějakým způsobem ho fascinují již od mala...
Procházeli jsme tunelem, ve kterém byla barevně osvětlená kulatá okénka jako v kajutách na lodi, kterými bylo vidět do dalšího obřího akvária, kde se mezi rybami vznášely potápěčky.
Skoro sáhnout jste si mohli, na toho predátora...
A z druhé strany takto....
Opustili jsme delfíny i žraloky a chystali se přejet na opačný konec parku lanovkou, která nám celý den jezdila nad hlavou. Čekací doba byla dobrou hodinu a fajn to měli ti, kdo u sebe měli malý ruční větráček na baterky, který se tu v Číně prodává asi všude. Jo, jo, byl by dobrý ;-) Pro nás nepochopitelné, že někteří lidé kolem - a nebylo jich málo - na sobě i v takovém vedru nosí dlouhé kalhoty, punčocháče, bundy a mikiny....možná aby se měl pot do čeho vsakovat...Nejraději bychom byli skočili do té divoké řeky pod námi - tam pro změnu seděli lidé v pláštěnkách, protože divoká řeka je divoká řeka ;-)
Ale dočkali jsme se a v kabince se sunuli nad celým parkem na jeho druhou stranu. Byl z ní krásný výhled i na tu velkou horskou dráhu s tím brutálním hupem uprostřed...
A pláštěnky začali lidé vytahovat i u druhého velkého bazénu, kde se chystalo představení kosatek. Je důležité vybrat si správné místo - aby člověk dobře viděl, ale také aby nebyl kompletně mokrý....Průhledem vedle podia jsme viděli i nedočkavou kosatku, která už už vyrazit a ukázat, co umí...
Pozdravila svého cvičitele a pak s radostí vyskakovala, aby s obřím žuchnutím do vody pocákala co nejvíce diváků. Brázdila kolem dokola, aby svou ploutví a gejzírem od ní pokropila co nejvíce z těch, kteří seděli v pláštěnkách a s deštníky ve spodních řadách....
Báječná podívaná to byla....
Když představení skončilo a davy se vyhrnuly ven, shodou okolností okolo procházel průvod čehosi podivného - jakási směsice Říma a moderní doby, trochu takový náš první máj a alegorické vozy - každopádně děti měly na co koukat ;-)
Zbývala nám poslední "ledová" expozice. Kdybych byla věděla, jak bude vypadat, asi bych si ji nechala raději ujít, protože to byla ta nejdepresivnější expozice, jakou jsem kdy viděla.
Zvířata tu chodila ve svých vnitřních výbězích jako "lvi v kleci", sem a tam a stále dokola - připadalo mi to jako zvířecí blázinec. Byla zavřená uvnitř, venku takové vedro, že je ven vypustit nemohli, a uvnitř už jim to bylo malé....
Každopádně medvěd mi připadal, že má tak neskutečnou "depku", a že už neví, co by....Líto mi jich bylo moc.
Snad jen běluhy vypadaly, že jsou ok, ale kdo ví, určitě by rády vypluly někam, kde jim to není malé....
Pro nás pro všechny to ten den byla velká podívaná a odnášeli jsme si spoustu zážitků a nejen to, protože jak jsem již zmínila, cesta ven vedla přes obchod a my tak odcházeli domů s dvěma kosatkami na památku....
Musíme ale říct, že to bylo prostě "WOW".
