Tisíce schodů nahoru i dolů, ale dotknete se nebes...
Na druhý den našeho pobytu v Chengdu jsme naplánovali výlet do přírody, po které se nám už neskutečně stýská. Celý rok jsme kolem sebe měli jen silnice, domy a beton, na zeleň jsme se opravdu těšili. Cílem výletu byla hora Qingcheng vzdálená asi hodinu cesty autem od Chengdu. Patří k jedněm z nejdůležitějších taoistických center v Číně. Dokonce je považována za jedno z rodišť taoismu. Od roku 2000 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Má 36 vrcholů a bylo na ní postaveno 11 chrámů, z nichž některé můžete navštívit, ale některé leží mimo trasu pro návštěvníky.
Pro představu, jak daleko od Šanghaje jsme se vydali toulat, mrkněte na mapku.
Brzy ráno jsme zašli na čínskou snídani v našem hotelu, která byla připravena v jeho otevřeném atriu. Čínská snídaně většinou vyjma vajíček neobsahuje moc nám blízkých snídaňových potravin, ale zde jsme našli i toastový chléb, místo kterého Číňané většinou snídají chléb kynutý/takové naše neplněné nadýchané kulaté kynuté knedlíky. Pro děti jsme vezli ze Šanghaje náš chléb a cereálie a poprosili o mléko, protože pro děti nabídka vyjma zmiňovaných vajíček mnoho možností neskýtala. Najdete zde nejčastěji různé zeleninové směsi, ať už čerstvě vařené nebo nakládané. Bylo možné nechat si usmažit čerstvá vajíčka, ale většinou jsou dělaná na obrovském množství oleje, který se ve výsledku zamíchá do vajíček, takže tak trochu plavou v oleji, což ne vždy český žaludek po ránu snese ;-)
Již předchozí den jsme se rozhodli vyrazit k Mount Qingcheng autem. Zavolali jsme si tedy po snídani didi. Možností je samozřejmě více, můžete vyrazit třeba rychlovlakem a jste za půl hodinky na místě, ale spočítali jsme si, že cesta nevyjde o mnoho levněji, jsme-li čtyři, a ušetříme tím zároveň cestování na nádraží. U hotelu jsme tedy pohodlně nasedli do auta a vyrazili směr Qingcheng. Už samotná cesta tam je zajímavá, kolik různých obrázků z okolí Chengdu se vám naskytne. Obydlí a krámky lidí, pouliční prodavači ovoce a zeleniny....a také příroda...postupně vše kolem zezelenalo.
Řidič nás vysadil na křižovatce pod horou a my se rozhodovali, kudy se vydat. Nakonec jsme následovali "dav" a přes jakési prázdné parkoviště došli k cestičce, kam směřovali všichni souputníci. Cesta se vinula kolem jakýchsi provizorních obydlí z vlnitého plechu a všeho, co lidé kde našli a linul se odtamtud neskutečný zápach, ale nikdo se nad tím nepozastavil a putovalo se dál. Stezka nás zavedla přes říčku k širší silnici, která byla lemovaná chodníky a také všepřítomnými červenými lampiony. Byli jsme na správné cestě. Přestože bylo poměrně brzy (na číňany), proudilo již po chodnících dost lidí a každou chvíli se kolem nás prohnal otevřený elektrovláček, který byl plný dalších návštěvníků.
Vláčků i lidí postupně přibývalo, jak jsme se blížili ke vstupní bráně pod horou. Ač to snímek neprozradí, bylo neskutečné horko a díky vzdušné vlhkosti jsme byli i my po pár stovkách metrů mokří. Bylo nám od rána jasné, že dnes se opravdu vykoupeme ve vlastním potu, chceme-li dojít až na vrchol hory. Cesta k bráně mohla být dlouhá odhadem tři, čtyři kilometry.
Prošli jsme kolem výstupní stanice vláčku, kolem které bylo několik občerstvovacích stánků. Čerstvá kokosová šťáva a nanuky nám dodaly energii a pokračovali jsme dál...
...až jsme dorazili k hlavní bráně, kde se prodávali lístky, a kde se nacházel první z klášterů, dnes využívaný i jako prodejní místo suvenýrů a také občerstvení a čajovna.
Místo mělo svou atmosféru. První modlitební místo na naší trase.
Zdobnost a propracovanost jednotlivých detailů je fantastická. U tohoto dřevorytu jsem vzpomínala na svého šikovného dědu....
Obhlédli jsme mapu a ze dvou možných vybrali trasu žlutou. Zelenou bychom s dětmi neušlápli a pravděpodobně ani časově nestihli. Místa vyznačená na mapce přerušovanou čárou jsou návštěvníkům nepřístupná. Stáli jsme dole u červeného puntíku a naším cílem byla pagoda na vršku hory. Mákneme si.
Zdržení pro nás obnášela koupě lístků. Sice jsme kolem sebe viděli asi pět pokladen, ale u pokladny si lístek nekoupíte. Pokladní (přestože vidí, že jste cizinci a nevyznáte se, tak nepomůže) vás odkáže k ceduli poblíž pokladen, na které je QR kód. Ten si musíte naskenovat a vyplnit veškeré údaje o každém jednotlivém návštěvníkovi. Zda dosplý či dětský lístek, telefonní číslo, číslo pasu....Zaplatíte přes wechat a poté si jdete do pokladny lístek jen vyzvednout. Po této pokladní proceduře se nedivím, že návštěvník, který není rezidentem Číny a nemá aktivní účet na wechatu, bez průvodce tuto highlight jednoduše nenavštíví. A protože úřadu ještě nebylo dost, museli jsme při průchodu hlavní bránou odevzdat pasy, které si tamní zaměstnanec naskenoval.
Úspěšně jsme prošli branou na druhou stranu ;-)
A začali jsme stoupat vzhůru...
Kousek od hlavní brány byla jakási zóna obchůdků, kde řemeslníci nabízeli různé suvenýri, a kde jste se mohli občerstvit. Za krámečky již začaly první schody....
...a také se objevili první nosiči, ze kterých jsme byla nadšená. Než jsem pochopila, že to je místní zcela běžná služba, nemohla jsem uvěřit, že se nejen staří lidé nechávají vynést po schodech vzhůru....
Jednoduchá bambusová nosítka s oporou pro bimbající se nohy a pořádné svaly nosičů, kteří se mnohdy pořádně prohýbali.... Pro starší lidi je to služba k nezaplacení, chtějí-li se dostat nahoru k chrámům, ale mladé bych popohnala do schodů... ;-)
První zastávkou bylo nástupiště pro přívoz přes malé jezero k lanovce na druhé straně...
Úsměvná byla příhoda u pokladny lanovky, kdy nám pokladní nechtěla prodat čtyři lístky, o které jsme ji žádali, protože v tu chvíli před okénkem stály jen tři osoby - Emička si odskočila a my museli čekat, dokud se nevrátila, aby nám vydala čtvrtý lístek. Od té doby jsme u každé pokladny vzorně stáli vyrovnaní, abychom ukázali, pro kolik osob chceme lístky ;-)
Stoupali jsme výš a výš a pod námi zůstala jen malá ploška jezera...
Jen kousek za výstupní stanicí lanovky jsme posvačili na schodech dalšího z chrámů. Na mnoha místech byly prodejní stánky a stánečky s jídlem a pitím - třeba s klobáskami, které dostanete napíchnuté na špejli (samozřejmě řádně pálivé). A k tomu můžete přikusovat třeba oloupanou okurku, kterých bylo všude na prodej dost....
Pro číňany byl čas oběda a každé místečko k sezení bylo obsazené, my obsadili schody pod chrámem.
Pozorovali jsme nosiče, kteří nás míjeli se svým nákladem. Některé zákazníky vysadí zde, některé nesou dále k vrcholu.
Získat takovouto fotku bez zástupů lidí na tomto místě byl celkem unikát - všude bylo plno...
Možná díky siestě, kterou všichni měli po obědě...
Barvičky zářily do dálky a červená a motiv draka opět převládaly.
Špízy, klobásky, placky, okurky a malé melounky - typický sortiment každého občerstvení. Co jsme ocenili bylo to, že klobásky nebyly sladké - to je typické pro čínskou uzeninu v Šanghaji.
Z druhé strany chrámu, částečně skrytí před očima návštěvníků, odpočívali nosiči před dalším stoupáním.
...stejně tak jejich "dopravní prostředky".
U dalšího stanoviště započalo "území zámků", které odsud až k vrcholku visely prakticky na každém zábradlí.
Koupíte si zámek podle toho, k jakému účelu má sloužit, a necháte na něj vyrýt své jméno, případně připojíte stužku či cedulku se svým přáním. Zámek poté zacvaknete/uzamknete na vámi vybraném místě a tím pádem si pojistíte štěstí osobní, rodinné nebo štěstí v lásce.
Podle finančních možností zvolíte zámek maličký nebo obří, snad také podle toho, jakou váhu přikládáte své prosbě.
Postupovali jsme k branám dalšího z klášterů stále vzhůru.
Další úlovky do mé sbírky oblíbených draků...
Chrámy mívají většinou více nádvoří a částí za sebou, takže se vám stane, že nakouknete za oltář, kde si myslíte, že již nic neobjevíte a najednou se ocitnete v dalším obřím prostoru, kde jsou další modlitebny a oltáře....
Já mám ráda i skrytá zákoutí a důkazy, že i zde na takovýchto posvátných místech žijí obyčejní lidé...
Zdobnost je místy neskutečná...
A detaily fascinující.
Za mohutné návštěvnosti zde probíhají obřady, modlitby i zpovědi.
Nevíte, kam dříve nakouknout.
Ale na cestě jsme potkávali nejen draky nejrůznějšího ztvárnění, procházeli jsme třeba i "želví branou".
Výhledy do okolí byly stále úchvatnější.
A stále doprovázeny zamknutým štěstím...
Na co se duchovní tolik soustředí vám prozradí zapíchnutá nabíječka vedle jeho pravé ruky - měl před sebou opřený mobil a ani si nevšiml, že ho někdo fotí... Technické vymoženosti pronikly i na posvátné území.
Pomalu jsme se blížili k vrcholu hory a pagodě na něm a zámků i zámečku přibývalo a houstly jejich řady...
Na některých bylo vidět, že plnily svou funkci již dlouhou dobu...
Místa, odkud byla vyhlídka do krajiny byla většinou plná lidiček, ale místo jsme si vždy vybojovali...
Tentokrát již zdobnější schody nás "vynesly" až na vrchol - pagoda se tyčila nad našimi hlavami...
...a všude kolem dokola se táhly vršky a vrcholy a zelené pásy stromů...
Majestátně se tu na obou stranách schodiště vypínali "drakolvi" ověšení červenými stužkami s přáními a koukali do krajiny...
Hořely tu stovky svící a lidé zapalovali další a další...
A co že skrývala pagoda uvnitř? Až na její vrcholek jsme se bohužel nedostali, ale i přízemí bylo zajímavé...
Nejprve jste zvenčí zahlédli jen nohy, ale po překročení mohutného trámu u vstupu do pagody jste viděli i zbytek...
Prosby a modlitby mnohdy nemusí být vysloveny nahlas...
Tímto pohledem jsme se rozloučili s vrcholky a před námi byla asi ta horší část - sestup dolů....
Nemohli jsme ale odejít bez toho, aniž bychom si zde v oblacích také nezamkli své rodinné štěstí. Zastavili jsme se tedy u tohoto pána, který zámky prodával a vybrali jsme zámek k tomu určený. V nabídce si můžete vybrat a zvolit třeba zámek pro dlouhý život...ale pozor, zda zvolíte zámek pro vysoký věk nebo se budete chtít vyhnout nehodě a nemoci - pokud byste chtěli obojí, musíte si koupit zámky dva - i zde jsou obchodníci s jasným záměrem, vydělat co nejvíce ;-)
Do pánova sešitu jsme napsali naše jména a pán se je pokusil vyrýt na námi vybraný zámek....
S obtížemi jsme se poznávali, ale byli jsme to my ;-) Zaplatili jsme pánovi sto juanů a šli vybrat místo, na které si zámek zamkneme...
A to jsme tedy my :-) Petrkr Ivetakr Emakr Jakubkr - prostě krausíci 2021.7.11
Kam s ním?
Třeba sem a visíme ;-) Až půjdete kolem, tak tam mrkněte, jestli tam to naše rodinné štěstí stále visí ;-)
Kolem dalších klášterů jsme scházeli další stovky a stovky schodů dolů...
Potkávali jsme drobné prodejce, kteří nabízeli ovoce, okurky a další drobné předměty....
Musím přiznat, že navštívíte-li již desátý a další chrám, všechny vám již připadají stejné, ale i tak se vždy najde nějaký nový a zajímavý detail, jako třeba tato zeď.
Živobytí je občas velikánská dřina....
Každému bych doporučila sakra dobré boty a také dobrá kolena, ta dostají opravdu zabrat. Když nás míjely dámy s botami na podpatcích, tak jsme jen kroutili hlavami. Schody byly místy pohodlné, ale střídaly je úseky, kdy byl každý schod jiný a sestup byl náročný.
Musím obdivovat fyžičku a vytrvalost těchto chlapíků a na konci naší cesty jim vysekávám velkou poklonu. Vyšlápnout na vrchol hory je namáhavé, ale navíc s takovou zátěží a nejen jednou denně, to chce fakt svaly a pevné klouby. Nevím, jaká je fluktuace na této pracovní pozici, ale já bych asi dlouho nevydržela ;-)
Pro zajímavost se můžete mrknout, kolik za tuto službu chlapíci inkasují.
Další velikánskou poklonu skládám dětem, které to s námi celé absolvovaly bez mrknutí oka, i když jsme poslední stovku schodů scházeli dolů a Kubíčkovi se koulely slzy po tvářích, jak už nemohl dojít zbývající metry. Petrovo koleno po operaci také plakalo a vůbec jsme všichni šli tak nějak jen silou vůle....Večer jsme mrkli a dnešní skóre dělalo krásných 26,5 našlapaných km. Zvládli jsme celý okruh, ale byla místa, která jsme již nestihli - třeba vodopády a hlubokou jeskyni - park se zavíral a nás už nohy nenesly. Dolů k vlakovému nádraží jsme se nechali svézt elektrickým vláčkem a těšili jsme se, jak si ve vlaku sedneme a oddychneme si - to jsme ale ještě netušili, že nám neprodají místenku, a že nás čeká hodina stání v plném vlaku na cestě do Chengdu....Holt stále člověk sbírá další a další zkušenosti. Dnes už víme, že je třeba objednat (buď online nebo u okénka, je-li ještě k mání) místenku s konkrétním místem, a také nekoupíte-li si místenku online, čeká vás delší procedura u okénka s lístky, kde si musí pokladní evidovat vaše pasy, které si pak před vpuštěním na nástupiště opět překontroluje další pracovník dráhy a naskenuje si je pro kontrolu do systému, že jste skutečně nastoupili. Stejná pasová procedura vás pak čeká při výstupu, že jste dojeli na dané místo a opustili vlak. Nikdo zde necestuje bez kontroly jen tak, kamkoli se mu zachce....vše musí být pod stálou kontrolou. Ale dnešní den stál za to....Zítra tedy hurá na pandy....
