...v provincii Sichuan v domově Pandy velké...
Našim prvním letošním prázdninovým cílem bylo hlavní město provincie Sichuan - Chengdu. Sichuan je mimo jiné i domovem pandy velké, která v současné době žije již jen v několika rezervacích - a přávě za ní jsme se sem vypravili.
Historie města sahá až do období Jar a podzimů...a bylo známé výrobou soli, laků a brokátu, jehož jméno nese i tamní největší řeka - Jinjiang - brokátová řeka...
Sichuan byl dlouhou dobu nezávislou provincií a byl svou polohou uprostřed hor izolován od dění okolo. K Číně byl připojen až ve 4. století př. n. l. Dlouhou dobu byl důležitým obchodním centrem a stal se i centrem tiskařským. Byl zde vytištěn celý Buddhistický kánon, který čítal 130 000 dřevěných desek. Tištěné papírové peníze se také objevili na počátku 11. století právě zde....
Z provincie Sichuan pochází i starověká forma čínské opery - proměny tváře - kterou Vám přiblížím v jedné z následujících kapitolek blogu. Tu jsme si prostě nemohli nechat ujít, a abychom stihli představení, byl náš třetí den pobytu celkem dobrodružný....Byl to ale opravdu fantastický zážitek a pro mnohé je toto umění nejen uměním, ale doslova magií.
Proslulá je především sichuanská kuchyně, která je velmi, ale velmi ostrá. Oblíbenou místní specialitou je Chuan-chuan xiang - čchung-čchingský ohnivý kotlík/hotpot...
V Chengdu by se dalo strávit vícero dní a stále by bylo co podniknout, my měli pouhé tři dny a poměrně jasnou představu o tom, co bychom chtěli vidět a stihnout. Pravda, plán byl tak trošku výzvou, ale jsme skvělí, protože jsme to (a to především děti) dali ;-)
Podmínky pro cestování po Číně byly v této době (první polovina července) ještě celkem v pohodě, vystačili jsme si se zeleným zdravotním kódem na telefonu a přeletěli jsme ze Šanghaje do Chengdu, necelé čtyři hodinky letu. Na letišti na nás již čekal hotelový "posel", kterého nám místní šikovný hotelový manažer Frank zajistil. Malým problémem byla zpočátku kapacita kufru, ve kterém měl řidič plynovou nádrž (později jsme zjistili, že na plyn zde jezdí prakticky všechna auta a každé mělo plný kufr, což není problém, nejste-li rodina jedoucí se zavazadly na letiště...) , ale poradil si, vytáhl šňůru, zavazadla nechal koukat z kufru auta ven a víko přes ně prostě přivázal. Doufali jsme, že žádné ze zavazadel neztratíme a vydali jsme se na cestu do hotelu. Provoz byl ještě o kousek horší než v Šanghaji a cesta z letiště nám trvala přes hodinu. Bylo nám jasné, že dnešní plán - navštívit starodávné městečko Luodai - již nestihneme a ještě po cestě jsme z místních highlights vybrali Templ Wenshu...
Hotel jsme měli v celkem stylové ulici a vůbec vše v hotelu bylo svým způsobem stylové - včetně kuchyně...
Frank byl skvělý a tak trochu požehnáním, protože domluvit se je všude výzva. Frank nejenže mluvil anglicky, ale i jeho uvažování bylo brisknější než je obvyklé ;-) Bylo fajn mít po ruce někoho, kdo může poradit, přestože na každou cestu se vydáváme vybaveni všemi dostupnými informacemi. Například objednat si lístky do opery na konkrétní den bylo za jeho pomoci velkou úsporou času :-) Bohužel bylo zcela vyprodáno a lístky se nám podařilo sehnat až na poslední večer našeho pobytu, navíc v den, kdy jsme měli naplánovanou cestou za velkým Buddhou do Leshanu. Ale návštěvu opery jsme si nemohli nechat ujít a dokonce děti se na ni moc těšily - nějak to zvládneme...
Jen jsme odnesli zavazadla do pokoje a vyrazili do ulic volat didi, aby nás zavezlo do chrámu Wenshu, který se o páté zavírá - bylo po čtvrté hodině odpolední...
Buddhistický klášter Wenshu je jednou z největších kulturních zajímavostí a pochází z doby dynastie Tang. Je to klášter činný a dodnes ho navštěvují čínští poutníci.
Poté, co jsme objevili hlavní vstup do komplexu kláštera, jsme mohli konečně vydechnout a v klidu si začít prohlížet vše kolem. Po první fotce (dole) jsem byla upozorněna, že fotit právě toto místo není dovoleno, ale fotka již byla na světě, dovolím si ji tedy použít. Všichni věřící kolem nás chovali ke svému božstvu velkou úctu, kterou bez ostychu dávali na všech místech najevo.
Pojďte si tedy s úctou projít tato posvátná místa a snažte se pochytit trochu z té atmosféry, která se vznášela spolu s vůní vonných tyčinek všude ve vzduchu...
Motiv draka v nejrůznějších podobách je prakticky všudypřítomný a já ho miluji. Myslím, že na konci pobytu v Číně budu mít slušnou sbírku draků :-)
Jazyková bariéra je překážkou v tom, aby člověk zcela pochopil smysl některých věcí, které kolem sebe vidí. Takto se mohu pouze domnívat, co že to skrývá zvon u svého srdce. Snad velká přání věřících....
To by nebyl Kubík, aby na jedné z fotek neměl pusu dokořán nebo něco nevymyslel ;-)
Všechny ty drobné detaily jsou prostě úchvatné.
Dlouho jsem pozorovala lidi, kteří se střídali u tohoto "hlídače chrámu". Každý kdo přišel na něj sáhl, dotknul se ho a vzápětí se dotkl své hlavy. Takto mnohokrát na nejrůznější místa tohoto tvora. Jakoby přenášeli část z něj na sebe....
Všude ve vzduchu se vznášela vůně zapálených vonných tyčinek a plnila celé nádvoří chrámu. Mnohdy přes clonu kouře nebylo vidět. Společně s horkem, které tu v letním období je, to vytvářelo jedinečnou atmosféru.
Vůně tyčinek ale nebyla jedinou přítomnou vůní. Na každém z mnoha oltářů stojí vázy s květinami a mísy s ovocem. Nejčastěji zde najdete velké květy lilií a jejich vůně v tomto množství je přímo omamná. Podařilo se mi zahlédnout "zákulisí" přípravny květin, odkud je roznášeli na různá místa chrámu. Druhou nejčastěji zastoupenou květinou byly lotosy.
Díky pokročilé hodině ubývalo návštěvníků i věřících a prostory se postupně vylidňovaly. Je to ojedinělý pohled při návštěvě takového místa. Udělat si fotku bez jediného člověka se jen tak nepoštěstí.
Chrám má několik nádvoří, která propojují dřevěná podloubí zdobená tradičními lampiony, červená barva je nezbytná - barva štěstí.
Zvonková pagoda je charakteristickým znakem chrámu Wenshu.
Tento mnich obcházel při svých modlitbách pagodu kolem dokola...
A toto nádvoří bylo naprosto kouzelné. Ženy zapalovaly postupně všechny svíce, které ještě nehořely....
Draci nás provázeli celým chrámem až k jeho východu...
Zajímavý ale není jen samotný chrám. Pro každého cizince bude zajímavé pozorovat život v uličkách kolem chrámu - stále je na co nebo na koho koukat...Můžete koupit suvenýr, vonné tyčinky před vstupem do chrámu nebo si dát jednu z mnoha specialitek, které zde prodávají na každém kroku. Třeba placky pečené nasucho nebo i plněné vším možným...Lidé jsou přátelští (obzvláště, když si něco koupíte :-) a usměvaví. Jelikož v poslední době moc turistů nepřijíždí, byli jsme opět tak trošku atrakcí pro všechny :-)
Každý si snaží přivydělat svým umem nějakou kačku...
Co jsme bohužel již nestihli (jen nakoukli), je dát si čaj ve veliké čajovně, která přiléhá ke chrámu. Její nádvoří je plné stolků a židlí vyrobených stylově z bambusu, pod kterými se i sedí. Na stolečcích leží vedle šálků a konvic s čajem i mísy plné semen slunečnice, které návštěvníci k čaji loupají. Má to atmosféru...
Pro mne osobně by bylo fajn vzít si křesílko a posadit se na jednu z křižovatek kolem, běžný život je neskutečně pestrý a mnohdy nestačíte valit oči...
Po návratu do naší uličky jsme zašli do jedné z restaurací naproti hotelu - tentokrát do "hotpoťárny". Emička hotpot miluje, takže bylo jasno :-)
Zpočátku jsme byli neskutečnou atrakcí pro všechny návštěvníky i zaměstnance restaurace. Všichni na nás koukali, ukazovali a, jak jinak, smáli se - protože co dělá Číňan když neví, jak se chovat? - usmívá se, ne-li se směje.
A cože to tedy hotpot je? Horký hrnec :-) plný vývaru dle vaší chuti - bývá kuřecí, houbový nebo i tomatový, ve kterém již pár "věcí" plave - houbičky, zelenina nebo třeba malá jablíčka....Poté si vyberete z nabídky cokoli, na co máte chuť - masíčko na tenké plátky, nudle, zeleninu, houby....a postupně si vše ve vývaru vaříte na stole sami. Pod hrncem je plotýnka, kterou si sami regulujete teplotu polévky a hůlkami vybírate již uvařené kousky. Naběračkou si pak můžete nabírat i samotný vývar. Obsluha občas projde kolem s obří konví nového čistého vývaru, aby vám v případě potřeby dolila do vašeho hotpotu novou várku. A vaříte a vaříte, ujídáte a přiobjednáváte, až jste plní k prasknutí ;-)
Jelikož tato restaurace neměla jídelní lístek s obrázky, pouze s názvy jídel v čínském jazyce, nezbývalo, než zavítat přímo do přípravny, odkud číšníci roznášeli mističky s ingrediencemi do hotpotů na jednotlivé stoly. Pro slabé povahy by tento náhled nebyl, protože vedle masíčka jste zde našli i vnitřnosti, žaludky, střeva, pařátky, mozky a jiné čínské lahůdky, které si místní s nadšením sypali do svých hotpotů...My si vybrali své oblíbené přísady, které nám donesli na náš stůl.
Na začátku nám byla trošku zima, restaurace bylo hodně klimatizovaná, ale asi věděli proč, hotpot nás parádně rozehřál a postupně jsme odkládali mikiny... Při odchodu se na nás všichni přátelsky usmívali a loučili se s námi. Provozní se s námi vyfotila na památku. Zaplatili jsme asi třetinovou cenu hotpotu než v oblasti, kde v Šanghaji bydlíme a parádně jsme se navečeřeli.
Mezitím se setmělo a celá ulice se rozzářila stovkami lampionů a světýlek, která lemovala zahnuté okraje střech...
Na ulici to celkem žilo, teplota byla po horkém dni příjemná a lidé si užívali příjemného večera...
Výlohy krámku naproti vchodu do městského parku, ve kterém stojí i budova opery, naladily případné zájemce o návštěvu - kostýmy jsou bohatě zdobené a překrásné...
Za námi byl první den pobytu v Chengdu a krámek vedle našeho hotelu nás (hlavně děti) naladil na jednu z našich cílových lokalit - výzkumnou stanici pandy velké. Panda tu je (a to nejen v tomto krámku) na každém rohu ve městě. Její obrázky zdobí krámky, poutače, billboardy, ....sošky a sochy stojí prostě všude. A nám bylo úplně jasné...
...že nějaká ta panda, tedy spíše pandy, s námi z Chengdu i odcestují, ale zatím byly pouze motivací k vyšším výletovým výkonům ;-) Těšení se je stejně to nejhezčí, co můžete zažít :-) Takže zatím se těšte na následující den a pokračování vyprávění...
