...ulička umění a řemesel a okolní francouzská koncese
Tianzi Fang je umělecká a řemeslná enkláva (opravdu doslova ohraničená oblast v jiné oblasti - v jedné z nejdražších čtvrtí nazývané francouzská koncese), která vznikla rekonstrukcí původní obytné čtvrti Zhicheng Fang a jejích přilehlých domů, bytů a průmyslových budov. Na rozdíl od jiných zrekonstruovaných čtvrtí zde však byla zachována původní architektura. Nachází se na jižním okraji francouzské koncese. Obyčejnou rezidenční čtvrtí byla do poslední čtvrtiny 20. století, kdy levné nájemné a zároveň výhodná pozice přilákaly umělce, aby zde provozovali svá studia. V roce 2001 byl areál přejmenován na Tianzi Fang, uměleckou a kreativní čtvrť. Tak jak je v Šanghaji zvykem, v roce 2006 jí hrozila demolice, aby uvolnila cestu nové výstavbě. Zformovalo se však určité "hnutí" - obyvatel, umělců a podnikatelů, kteří vládě předložili návrh na zachování oblasti i místní architektury. Díky několika kreativním podnikům, místním obyvatelům a také zájmu novinářů (zmiňují se New York times) a turistů byla oblast ponechána, zrekonstruována a stala se jednou z hlavních turistických atrakcí Šanghaje. V současné době zde provozuje svou činnost více než 200 různých malých podniků.
Je to doslova labyrint uliček, kde sídlí různé obchůdky, butiky, řemeslné krámky, umělecká studia, kavárny, bary a restaurace... Uličky jsou momentálně téměř prázdné a místním se po turistech asi dost stýská. Kamarádka, se kterou jsme se uličkami toulaly, mi vyprávěla svou poslední návštěvu zde (žije zde již pět let), kdy sem vzala na výlet svou maminku a prakticky nebylo možné uličkami procházet, jak byly přeplněné. V tomto ohledu jsme měly opravdu štěstí, mohly jsme nakouknout do každého zákoutí, byly jsme toho dne jediné Evropanky v Tianzi Fang. Pandemie se podepsala i zde - spousta obchůdků či barů je opuštěných, zaprášených a prázdných, jejich majitelé si již nemohli dovolit provozovat je a platit místní nájemné...
Vítejte v Tianzi Fang:
Ve vytváření podobných květinových aranží a obřích nápisů jsou zde přeborníci. Ať už názvy míst, čtvrtí či celé střechy umí pokrýt množstvím malých květináčků s různými rostlinami, výsledkem je pak zajímavý, mnohdy pestrý koberec, krásná podívaná.
Francouzská koncese je krásná a luxusnější čtvrť. Společným jmenovatelem jsou ulice lemované alejemi platanů, jejichž spojené koruny často vytváří dojem zeleného tunelu. Říká se, že platan v létě vytváří svou korunou nejchladnější přirozený stín. Proto je tak oblíbený v městské zástavbě a zde v Šanghaji je, myslím, stromem na svém místě. Naše první léto zde je teprve před námi, tak uvidíme.
Podíváte-li se na fotce doleva, tak tam, kde je postavené lešení, začíná enkláva Tianzi Fang (troufám si říct, že bych nevěděla, kde Tianzi Fang v daném místě je, nebýt kamarádky, která místo znala - nic nenaznačovalo tomu, že za lešením něco najdete). Do něj můžete vstoupit jednou z jeho bran/průchodů. I zde byly brány hlídané a měřila se zde teplota každého, kdo chtěl do areálu vstoupit. Předložit jsme musely i zdravotní kód a rouška byla podmínkou. Nikdo už pak dál nekontroluje, zda si roušku ponecháte či ne, ale pravdou je, že místní jsou neuvěřitelně disciplinovaní a roušky nosí bez vyzvání všude, kde je více lidí...
Ocitnete se v úzkých uličkách a na každém kroku máte co prohlížet. Už jen změť nápisů a tabulí napovídá, kolik různých obchůdků a podniků se zde nachází. Oblečení, šátky, čepice, boty, šperky, krémy...obchůdky vyšperkované i ošuntělé, jako mozaika poskládáné vedle sebe.
Ale i zde je znát běžný život, prádlo se suší na nejrůznějších místech. Nezbytně i zde je všude změť kabelů a elektrického vedení. Někdy mě tak napadá, když to vidím, co by tomu asi říkala česká revize...
Některé detaily vypráví o tradičním životě v Číně, tak jako malba na zdi na následujícím snímku. Některé detaily jsou pak až kýčovité, ale tak nějak jinak. I ten kýč je prostě jiný a místy dokonce zajímavý a tak nějak sem prostě zapadá a utváří celkový dojem.
...a některá místa mají i svou tradici a ducha. Tak jako toto místo - taková dá se říci místní vinotéka.
Dovnitř se vcházelo dlouhou vstupní chodbou plnou cedulek/srdíček s přáními - většinou v čínském, ale i anglickém jazyce. Chodbou jdete dál a dál a vcházíte do takové "jeskyně", která je plná nádob nejrůznějších tvarů a podob obsahujících víno s rozmanitými příchutěmi.
V různém hávu koupíte nebo jen ochutnáte víno. Prodavač nám naléval další a další kalíšky, pokaždé jinou příchuť, až jsme musely prchnout, aby naše putování nebylo přespříliš veselé...
Hned po vinotéce nás zaujal krámek s nejrůznějšími drcenými pastami a omáčkami. Prim zde hrály chilli a česnek. Stačilo nahlédnout do vědra, ve kterém pomocník zpracovával další várku pro obchod.
Nakoukněte mu pod ruce. Sekat a sekat, drtit až na kaši. Věřím, že rouška zde plnila vícero úkolů - vzpomenu-li si na výrobu vlastní domácí chilli pasty...
Zde již zmiňované detaily spouutvářející celkový obrázek Tianzi Fang.
Tohle košťátko jsem vám musela vyfotit. Jiné v rukách místních zametačů ulic nenajdete. Jakoby tu ani jiné neexistovalo. Uvázané z bambusu, mnohdy ještě s listím, menší i velká. Ulice se tu zametají neustále. Každý ze zametačů má svůj kolo-vozík, do kterého celý den zametá a popojíždí, občas ve dvojici nebo i celá skupinka zametačů.
Sakury jsou velmi oblíbené, když zrovna nekvetou, tak alespoň v umělé podobě. Je fakt, že teď před čínským novým rokem se sakury "červenají" na mnoha místech. Je to tak sytá barva, že místy je až do červena.
Jak se rozváží květiny? No na kole...
Další "svatyně"...
Některá zákoutí byla prázdná a opuštěná, takový smutný obrázek dnešní doby.
Dostanete-li chuť na nějakou dobrotu...není problém.
A tohle je můj šálek...čaje :-) Tato obchodnice byla tak milá a tak šikovná, že jsem si odnášela balík ovocného čaje domů. Ale ten tedy je, to vám povím. Žádná sušená drť čehosi jako v našich pytlících s "ovocným čajem". Zaléváte skutečné ovoce a květy. Výhodou je, že ho poté můžete i sezobnout. Tedy až na květy ibišku, ty se prý nejedí. Já ho chodím mlsat i suchý do dózy, protože jíte sušený ananas, mango, třešně...
Od každého jsme "musely" ochutnat.
A vidíte-li obchodnici v péřové bundě, tak vězte, že je to třeba. Ani v jednom z obchůdků se přes zimu netopí, na pár měsíců v roce se musíte přiobléknout a "přečkat zimu".
Konvičku na čaj s podstavcem na čajovou svíčku již mám doma a je to skvělý požitek - čaj vám vydrží teplý a louhuje se několik hodin.
Některé obchůdky na sebe dokáží upoutat pozornost, že?
Nakoukněte ještě do pár nejen barových zákoutí...
Abychom vyzkoušely některou z místních specialitek, zastavili jsme se u okénka, kde nás zaujaly jakésy dlouhatánské "hranolky" - alespoň tak vypadaly. Podávaly se s omáčkami s různou příchutí. Zvolily jsme jednu nám neznámou a sice durianovou. Durian je obrovský plod žluté barvy, který opravdu nepříjemně zapáchá. Dokáže "ovonět" celý obchod, prodává-li se v oddělení zeleniny a ovoce. Četla jsem, že se z něj vyrábí úžasné zákusky, ale jeho vůně mě odrazuje od přípravy čehokoli z něj v domácí kuchyni. Chutná zvláštně, těžko se ta chuť popisuje, nicméně ho cítíte celý zbytek dne - asi jako když sníte hodně česněku a cítíte ho ještě ráno ;-) Dlouhé hranolky vyráběl pán speciálním ručním lisem, do kterého dal těsto a vytlačil dlouhé "hady". Zajímalo mě, jak hranolky vytvořil a tak jsem si jejich výrobu nechala předvést :-)
Další uličkou plnou prádla jsme došli ke studiu, ve kterém šikovné ruce umělcovy vyráběly figurky lidí (zákazníků) a známých osob.
I jen na základě zaslané fotky pán vytvoří figurku - byl jich plný obchůdek.
A můžete si ji nechat poslat třeba do hotelového pokoje. Stačí Vám tedy jen vizitka nebo kontakt na umělce.
Tak taková je enkláva Tianzi Fang. Plná barev a umu místních lidí.
A když už jsme ve francouzské koncesi, provedu Vás pár ulicemi, abyste si i Vy udělali představu o rázu tohoto místa. Prošly jsme jen pár ulic jižní části a určitě se sem vrátím za teplejšího počasí, protože to je čtvrť jak stvořená na procházky.
Jako všude, i zde to žije. Zastavíte-li se na chvíli třeba jen na jedné z větších křižovatek a pozorujete-li šrumec, jaký tu panuje, je stále na co koukat. Padne-li na semaforu červená, začnou se štosovat skútry a kola a se zelenou se všichni rozjedou všemi směry. Nepadne-li zrovna zelená pro jejich směr, objedou to klidně po přechodu vedle, kde zrovna svítí zelená ...Mezi motorkami se proplétají chodci a různá další vozítka a povozy, často naložené k prasknutí. Všechen tento mumraj míjí auta a náklaďáky, občas se objeví vozítko připomínající jedoucí budku...Fakt podívaná.
Nad vším ční vzrostlé platany a "nasazují tomu korunu" ;-)
Ač je těch lidí všude tolik, nemám stejný pocit jako navštívím-li třeba Prahu. Tam mám pocit, že všichni někam uhání a všichni pospíchají, tady je to jiné. Je to takové poklidnější tempo. A také se nikdo nikde nerozčiluje. Mnohdy v dopravě nastane situace, kdy by řidič v Čechách pomalu vyskočil z auta, nebo při jaké na sebe lidé přinejmenším křičí, tady to tak nefunguje. Místní nemají rádi jakýkoli konflikt. A nastane-li konfliktní situace, budou se usmívat, jinak se v takové situaci zachovat neumí. Úsměv bude znamenat, že neví, jak jinak tuto situaci řešit.
I zde najdete maličké krámečky - třeba z garáže - přetékající zbožím. Právě v takových je fajn nakupovat, zboží je zde podstatně lacinější než v supermarketech. Mnohdy byste se divili o kolik. Tácek chilli papriček by mě byl v obchodě stál 38 yuanů, v podobném krámku jsem je koupila za 9 yuanů. A je třeba dodat, že zelenina je tu opravdu úžasná. Nejen kvalitou, ale i způsobem prodeje - většinou bývá krásně urovnaná, fazolka vedle fazolky...
Cihlové domy jsou také typické pro tuto oblast, s platany krásně ladí dohromady. Všude je čisto, zameteno, úklidové čety pracují snad i v noci.
A pohled do bočních uliček a nádvoří prozrazuje, že všude "to žije".
Objevíte nejen luxusní krámky, ale i ty obyčejnější a ošuntělé, jaké najdete v každé "pravé" čínské čtvrti...bývá to taková všehochuť a sháníte-li něco, musíte holt pátrat.
Rozmanitost vozidel i životní úrovně je zřejmá...
A tenhle chlapík mě pobavil. Schválně jsem si počkala na další průběh a postup jeho práce. Trošku po mě pokukoval, proč že si ho fotím...prostě mě zaujalo, proč že by obcházel plot, když ho může obkládat z druhé strany. Dalo mu to sice trochu zabrat, ale byl úspěšný... Jinak jakékoli řemeslné provedení místní práce je trošku zoufalé, pro puntičkáře rozhodně tvrdá zkouška nervů...
Podobná hesla zde moc k vidění nebývají, musela jsem si udělat fotku...
Nakukování do obchodů okénky a výlohami mě baví. Oběd zde byl již hotový....
Jak vidíte, prošli jsme několik ulic a jedna je prakticky jako druhá...
...stejný ráz - platany, cihla, obchůdky, kola a pořádek, charakteristické rysy francouzské koncese. V létě se sem vydáme na nějakou další výpravu...
