...v úzkých uličkách vodního městečka
Trošičku zacouvám v čase a vrátím se do listopadu, kdy sluníčko svítilo a bylo ještě krásně teplo, akorát tak na výlet.
V tomto fotopříběhu vás zavedu do starobylého vodního městečka Zhaojialou s jeho ještě původní architekturou z dynastie Ming a Quing. Přetože bylo město již rekonstruováno, najdete spoustu původních budov. Jeho rekonstrukce trvala tři roky a byla dokončena v roce 2010. Městečko je tvořeno spletí úzkých uliček a vodních kanálů, na kterých plují staré dřevěné, ale i novější plastové (a barevně křiklavé - bohužel) loďky a lodě. Staré lodě již pamatují mnohé a k místu patří, nové plastové, žluté a modré čluny mi popravdě kazily celkový dojem z tohoto místa. Z historické památky tak vytvářely svým způsobem "pouťovou atrakci". Dřevěné loďky, ač třeba i nové, by místu slušely o mnoho více.
Nás navigace nezavedla k hlavní bráně městečka, ale k jedné z menších bočních. Hlavní bránu, která je nepřehlédnutelná, uvidíte na jedné z posledních fotek dnešního příspěvku. První z mnoha mostů nás přivedl do přístaviště loděk, kde byla i jejich půjčovna. Od první chvíle nám bylo jasné, že budeme muset jednu zapůjčit a Kubík nám to neopomněl připomenout co pár minut :-)
Přes další kamenný most jsme přešli do první z mnoha uliček. Přivítal nás zlatý strom. Červená a zlatá barva jsou v Číně barvy oblíbené. Červená je barva štěstí. Momentálně se blíží oslavy čínského nového roku - jarního festivalu - a červená barva se začíná objevovat všude - na ponožkách, na šatičkách pro malé slečny, na trenýrkách pro pány, na plyšácích...všude se to červená. Obě barvy najdete také na tradičních čínských lampionech, které visely na každém rohu.
Hned za kamenným mostem byl první z altánků postavených v původním stylu. Jejich střechy mi připomínají obrácené květy slézu.
Kanály brázdily loďky i barevné čluny. Mnoho restaurací mělo posezení přímo nad vodou s výhledem na kanál. Opět trošku takové čínské Benátky.
My jsme se ponořili do spleti uliček. Uličky jsou plné malých obchůdků, občerstvení a restaurací. Podívaná na všechny strany. Hned z kraje nás zaujal obchod s výrobky ze dřeva. Krom různých sošek, vyřezávaného nábytku, židliček, misek...zde prodávali krásně hlazené dřevěné a kostěné hřebeny a spony a také malé klícky plné velkých cikád. Zavřete na chvíli oči a představte si ten koncert tolika uvězněných tvorečků. Neumím si představit nikoho, kdy by si chtěl takovou klícku koupit domů a obdivuji i prodejce, že takový koncert celý den vydrží ;-)
Pro děti to vlastně bylo poprvé, co se v Číně ocitly na podobném místě. Doposavad ještě neměly příležitost nahlížet do krámků s potravinami, které se nachází v tradičních čínských uličkách. Pohled Emičky, která poprvé stála u takovéto "masny" je vše prozrazující :-) následoval dotaz: "Co - to - je?".
Celkem běžná věc. Zde visí u obchodu. Ale už jsme viděli i rušnou křižovatku, u které se sušily zavěšené kachny a kuřata.
Suší se kde co, maso, ryby, koření a kořínky, květy, bylinky, ořechy...
A také kůže - tedy alespoň si myslíme, že to jsou kůže (nějakým způsobem upravená a sušená). Každopádně na těchto trzích byly snad všude, kupovaly se na váhu a jejich cena nebyla malá.
Ořechy můžete koupit syrové, pražené nebo uzené. Například na štědrovečerní stůl jsem koupila nádherné oříšky, abychom dodrželi náš každoroční zvyk, rozlousknout si u večeře oříšek. Z venčí vypadaly nádherně. Jádro ale bylo tmavé, skoro černé, a bylo něčím napuštěné do sladka (nevím, jak se chuť dostala skrz skořápku do ořechu, na první pohled nevidno), ale pro mne vůbec chutné. Ořechy mám moc ráda, ale tyhle putovaly do koše.
Klobásy a klobásky... ty které jsme ochutnali, byly všechny sladké. To je asi chuť, která mi s uzeninou a masem prostě nejde dohromady.
A vepřové pochoutky, hodně bůčků a prasečí rypáčky.
Tenhle pašík, chudák, vypadal jako by ho přejel parní válec.
Momentálně čtu knihu od Fang Fang - Deník z Wu-chanu, který mimochodem doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět více nejen o pandemii ve Wu-chanu, ale také o smýšlení čínské autorky - o čínské nátuře. Míra svobodomyslnosti autorky mě překvapila, nečekala bych, že je tu vůbec možná a tolerovaná...Co mě ale v souvislosti s naším výletem zaujalo, byla pasáž, kde byl zveřejněn "recept starého muže/dědečka na dlouhověkost" - a sice "jezte hodně tlusté maso, nesportujte a hodně a často se rozčilujte".... tomu by odpovídaly ty hory bůčků, které všude potkáváte - inu je to asi opravdu nějaký čínský recept na dlouhověkost....
Dle vyvěšených plakátů kolem tohoto malého krámku byste si mohli myslet, že jste se ocitli u věhlasné kuchařky...my vyzkoušeli třtinový nápoj. Pro nás nová chuť - dá se vypít, určitě spoustě lidem chutná, já bych ho oželela. Ale ochutnat má člověk vše :-) Tím jsem se na tomto tržišti řídila a ochutnávala jsem kdejakou placičku, kterou jsme potkali. (Až měl Petr obavy, zda dojdeme domů. Ale bylo to v pohodě, asi jsem odolnější jedinec ;-) A že jich tu všude bylo, většinou těstíčko, do kterého se přimíchá zelenina a osmahne se na oleji - na spoustě oleje. Takový "skorobramborák". Dostanete ji v papíře jen tak do ruky.
A jak jinak, než spousty drcených chilli papriček.
Na místě můžete vyzkoušet kvalitu a funkčnost prodávaného zboží.
Nad vystaveným zbožím se často točí jakési barevné a blýskavé spirálky, které mají odhánět hmyz. V tuto dobu to ale nebyl problém.
Oblíbenou chuťovkou je toto ovoce napíchané na špejli či obalené v cukru. U krámku se vznáší cukrový odér, srovnatelný s takovým, jaký se vždy line kolem stánků s cukrovou vatou.
Mlsání našich babiček - sušené křížaly. Ty naše babička vždy dělala z loupaných jablek, tato jablíčka byla i se šlupkou, nakrájené z maličkých jablíček, které jsou prý moc zdravé.
A opět sušina - kořeny, oříšky, houby, popcorn...
A nezbytné knedlíčky, ty nesmí chybět nikde. Místní byly polootevřené, vyšší a plněné rýžovou či masovou směsí. Většinou si je zákazníci nosí domů v obalu, který připomíná naše plata na vajíčka.
Ovocný nápoj z kompotu.
Pečené batáty. Tuto lahůdku prodává každé odpoledne i jedna prodejkyně u naší školy. Na vozíčku si přiveze takovýto kotel s obrovskou poklicí a čeká na děti s rodiči, aby utržila za své zboží. Již z dálky ucítíte vůni pečených brambor, tak jako se u nás pečou v popelu na podzim. Občas se mezi batáty objeví i kukuřice.
Netuším proč, ale polovina želviček měla polepený krunýř. Možná pro radost dětí, které byly kolem. Jinak se tu z želviček vaří polévka.
A tento přístroj mě zaujal, chviličku jsem zkoumala, co vlastně vyrábí...a až když jsem viděla v hrnci nahoře nasypané buráky, bylo mi to jasné. Buráková pasta :-)
Chilli ve všech podobách, červená se tu na každém kroku a pálí dvakrát.
Vše můžete zapít rýžovým vínem.
I zde platí, že v jednom domku se žije i pracuje. První patro je obytné a v přízemí je obchůdek.
Kdopak z vás by uhodl, k čemu slouží toto? Nevidět výsledný produkt, nevěděla bych. Trochu by vám mohlo napovědět okolí...
Kdopak úhádl? Ano, popcornovač :-) Nejen na kukuřici, ale i na rýži - burisony.
A tak to vypadá, když přijede "pošta". Jak mi říkáme - balíčkáři. Většinou to jsou motorkáři, kteří rozváží balíčky - a že jich uvezou, mají na to asi školy. Dokáží na motorku přivázat neuvěřitelné množství balíčků. Tento přivezl balíčky pro celou ulici, je nutno roztřídit :-) Běžně vídáte na ulicích rozložené balíčky, které si balíčkáři třídí - asi podle pořadí, v jakém si je pak stohují na motorku.
Kimči, naložený čenek, cibulka, tofu...nejen sušením se konzervují potraviny.
Zeleninové "chipsy" a sušené ovoce, barvičkami jen hýří.
Kanály přetínají kamené mosty, často zdobené typickými soškami lvů nebo draků.
Kdo nemá krámeček, sedne si na stoličku (nebo koš) a vystaví své drobné zboží před sebe na zem. Každý doufá, že utrží pár drobných. Zeleninu mívají většinou krásně srovnanou a očištěnou. Svou péči věnují každému jednotlivému kousku. Zboží musí vypadat lákavě, lákavěji než u souseda.
A tady již specialitka - žabí stehýnka a kachní zobáčky...
Mnohdy ani nevíte, co sklenice nebo sáček obsahuje.
V obchůdku pracuje často celá rodina, několik generací.
Pro nás a děti asi nejlákavější z obchůdků. Různé druhy masa (kuřecí, jehněčí, vepřové) a uzenin na špejli. Kořeněné a grilované. Obzvláště jehněčí bylo výborné.
... a když není párek v rohlíku, tak alespoň buřt na špejli ;-)
Emička je masožrout...Už si pomalu zvyká i na pálivé, které dostávají děti velmi často i ve školní jídelně. Pálí tu skoro vše.
A tady vidíte, jak velká návštěvnost městečka je, přestože všude scházejí turisté. My byli prakticky jediní Evropané na celém trhu. Trochu zvláštní pocit být jediný.
U tohoto dědouška jsme jako u jediného na celém trhu viděli pečená vajíčka v takovéto speciální "pícce". Pečou se v jakési krustě, která mi připomíná "sůl", do které se posléze vyříznou "dvířka" a pečená vajíčka si odnesete v krabičce s sebou. Musíme někdy vyzkoušet.
V současné době se neustále mluví o rouškách, nosit, nenosit, malé děti je neustále sundávají, nedonutíme je nosit roušku... Disciplinované tu jsou i úplně maličké děti. Asi fakt, že vidí roušky nosit i své rodiče a to, dá se říci všude, způsobí, že je to pro ně běžnou věcí. Většina lidí roušku nosí všude, kde je větší kumulace lidí.
Zeleninový trh je plný drobných prodejců, kteří prodávají jen "pár kousků" svého zboží.
Bedlivé oko vše sleduje.
Masné "krámy" i na tržnici...
A jak už jsem psala, na želví polévku.
Ještě stále mám mezery v sortimentu zboží. Někdy vůbec nevím, co je nabízeno.
Někteří starouškové jsou prostě kouzelní.
A to jsou právě ta malá jablíčka, ze kterých byly křížaly. Nápor vitamínů.
A opět masíčko...
Když jen tak hodíte očkem bokem do dvorku, co vidíte? Sušené kachny. Hned vedle bylo okno, kterým byl průhled do zadní části obchůdku, kde stál obří sud plný marinujících se kachen, sem asi pak putují do "sušárny".
Nezapomeňte na tlusté ;-)
Ze všech surovin na trhu si pak můžete jít nechat udělat hostinu do jedné z restaurací. Tak vypadá správný čínský obědový stůl.
Plnit listy rýžovou směsí jsem vám již ukazovala při minulé návštěvě vodního městečka Zhujiajiao. Ruce této paní byly snad ještě rychlejší, což snímek dobře zachycuje a ani si nepomáhala ústy při zavazování závitků, vše zvládla jen svými rukami.
Nemohli jsme odejít bez toho, aniž bychom vyzkoušeli místní knedlíčky. Nechali jsme si v tomto obchůdku zabalit oba druhy - masovou i rýžovou variantu.
Byli velmi šikovní a velmi milí.
Bylo vidět, že tyto ruce již naplnily mnoho knedlíčků ;-)
Touto směsí rýže a masa (bůčku, jak jinak) se knedlíčky plní. Fotka výše pak představuje variantu s mletým ochuceným masem.
Někdo by si mohl myslet, že u práce ještě stíhají mobilní telefon, ale slečna či paní byla jen tak milá, že z vlastního popudu šla pro překladač, aby nám z čínštiny do češtiny přeložila postup, jakým způsobem a jak dlouho knedlíčky v páře vařit.
K hotovému balení nám pak v krámečku přibalili i dvě papírové podložky, kterými se knedlíčky při vaření podkládají, aby se napřivařily k hrnci. Přestože se vaří v páře, velmi rády se přichytávají ke dnu a jakmile chcete knedlíček zvednout, roztrhnete ho a náplň se vám vyvalí ven. Večeři jsme si nesli domů. Masová směs za mě lepší :-) A jeden takový knedlíček, dost hutné sousto.
Toulat by se uličkami dalo hodiny (určitě si na návštěvu vyhraďte alespoň dvě nebo tři), ale ne s dětmi, ty to za nějakou dobu přestane bavit a ty naše se nemohly dočkat projížďky po kanálech.
Půjčili jsme si ten "příšerný" barevný plastový člun - větší dřevěné lodě byly pro více pasažérů - a vydali se na plavbu. Člun si půjčíte za jednu cenu na jak dlouho chcete a můžete si tak celé městečko projet křížem krážem.
Díky malé turistické návštěvnosti byly kanály celkem prázdné.
a máte možnost prohlédnout si vše z té druhé strany.
Některé části jsou opravdu hodně "po čínsku" nazdobené a některé naopak prozrazují, jak to doopravdy zezadu vypadá. Vaří se i z okna, tam, kde se bydlí, visí prádlo...
.. a vzhledem k tomu, že veškeré prostory obchůdků, ani se nedá říkat obchodů, stejně tak jako restaurací jsou maličké, musí se využít každého volného místa a často to pak vypadá takto...
Lodě slouží hodně dlouho...
...a když doslouží, putují na odpočinek na "hřbitov lodí" v zadní části mestečka.
U tohoto altánku jsme započali naše putování, pamatujete? A pomalu zde budeme i končit, ale ještě vás vezmu ke slibované hlavní bráně.
Zdobená je, jak jinak, než draky...
..a nachází se u ní široký prostor s pódiem, na kterém právě pobíhalo hudební představení. Na koncert se tu chodí nejen pěšky, ale také přijíždí na skútru, který vám pak poslouží místo sedadla.
Tento obrázek je asi nejtypičtějším a nejznámějším snímkem tohoto vodního městečka a s ním se s vámi na konci tohoto fotopříběhu i rozloučím. Budete-li někdy v Šanhaji, zajděte se určitě podívat a potoulat si po Zhaojialou, projeďte se po kanálech (obzvláště děti budou nadšené) a vyzkoušejte co nejvíce z dobrot, které místní prodejci nabízejí. A nezapomeňte na tlusté maso ;-)
