Jak se probouzí den...
Podzimní počasí je v Šanghaji moc fajn. Společně s jarem prý nejpříjemnější roční období. Letos se poprvé citelněji ochladilo až ke konci listopadu, do té doby byly přes den stále příjemné teploty kolem dvaceti stupňů a sluníčka jsme si oba dva měsíce, co tu jsme, také užili dost. Takový podzim bych si přála i u nás v Čechách, klidně bych vynechala podzimní plískanice a zatažené nebe, to je asi jediné, po čem se mi tu nestýská. Proč toho nevyužít k pohodovému rannímu focení. Poslední takové jsem zažila naposledy před rokem, kdy jsme s velkou bandou fotografů užili parádní víkend spojený s focením těhulek na břehu rybníka za ranního rozbřesku….
Společně s kamarádkou jsme tedy naplánovaly časné ranní vstávání a focení východu slunce v centru Šanghaje – na Bundu. Předpověď počasí slibovala slunečný a jasný den, musely jsme toho prostě využít, možná poslední letošní příležitost zafotit si, než dorazí zima a deště…
Aplikace předpovídaly svítání v 6:15. Vstala jsem krátce po čtvrté hodině, připravila dětem vše potřebné do školy - naštěstí už jsou šikovné a zvládnou se vypravit „na dálkové ovládání přes telefon“ ? a v pět hodin vyrážela s foťákem z domu. Určité zdržení bylo sehnat Didi- taxík – čekaly jsme asi dvacet minut, než se nám nějaké ranní ptáče nahlásilo, že pro nás jede. Měly jsme to tak akorát. Doprava po ránu skoro nulová, takže jsme v šest hodin vyskakovaly z taxíku na Bundu.
Kdo rád fotí východ slunce, ten ví, jak krásné okamžiky to jsou, když dorazíte ještě za tmy, všude je klid a ticho a pomalu, pomaličku začne světlat nebe, a kousek po kousku vylézá ten ohnivý kotouč a barví nebe do duhových barev… I zde to byl takový kouzelný zážitek, jen s tím klidem to bylo trochu jinak. Nebyly jsme ani zdaleka samy, kdo měl pro toto ráno stejné plány ? U zábradlí na nábřeží již čekala řada fotografů, ať už amatérských se smartphonem, či profesionálních s kamerami na kolečkách. Každý si hledal to své místečko, odkud měl být v jeho očích východ ten nej. Můj „soused“ se mi během čekání chlubil svými úlovky na svém telefonu a bylo zřejmé, že tu tráví mnoho rán. Můj stativ se tou dobou ještě houpal v kontejneru na moři, takže jsme si s foťákem museli vystačit sami, zábradlí trochu vypomohlo….
A teď už vás v tichosti nechám prohlížet ten malý ranní zázrak…
Co vše se během svítání děje na vodě a na břehu? Odehrávají se tu malé příběhy. Turisté se tu fotí na památku, sportovci běhají svůj ranní okruh, ženich a nevěsta si zde nechávají zachytit ten pro ně navždy jedinečný okamžik, lodě brázdí a čeří vodu a na pozadí s mrakodrapy můžete sledovat jedinečné obrázky ranního cvičení…Sluníčko je výš a výš a město začíná žít další den..
A když už slunce na fotkách již spíše připomínalo výbuch atomové bomby, byl čas opustit Bund a zabrousit do přilehlých ulic a uliček, které zatím ještě stojí, ale jejichž konec se již blíží. Jsou to ty pravé čínské úzké a mnohdy špinavé uličky, do kterých když nakouknete, tak váháte, máte-li jít dál, protože si nejste jisti, jestli někomu nejdete na dvoreček….všechno tohle staré bude zakrátko srovnáno se zemí, aby ho nahradily nové moderní budovy….ale o tom až někdy příště, až vás tam vezmu s sebou na procházku s foťákem…
