...jak bojujeme
…pro nás všechny velké téma a pro začátek také velké starosti.
Emička (dnes mimochodem slaví své krásné kulaté desáté narozeniny) v Čechách ukončila třetí třídu a nastupovala by v letošním školním roce do třídy čtvrté.
Kubík (7), který měl roční odklad školní docházky a užíval si naši báječnou školku Duha do posledního předškoláckého „červeného“ roku, měl ve svých sedmi letech slavnostně nastupovat do první třídy základní školy. Ale…
…vše jinak. V britské škole – British international school Shanghai Puxi – kam měly naše děti v Číně nastoupit, začíná povinná školní docházka již v pěti letech. Dle tohoto systému by měl Kubík nastoupit do třetí třídy a Emička do třídy páté. Bohužel se nám sešlo moc okolností najednou – odklad Kubíka, tím pádem jeho vyšší věk a zároveň brzký start místních dětí – po mnoha jednáních byl Kubík zařazen do druhé třídy. Emička měla přeskočit českou čtvrtou a byla zde zařazena do třídy páté. Každý tím pádem přeskočil jeden český školní rok.
Zkuste si na chvilku představit, jak náročný start to pro oba je a bude vám hned jasné, jak tu momentálně bojujeme. Dětem schází znalosti jednoho ročníku a zároveň nemluví anglicky. Kubík navíc postrádá naprosté základy. Nezná písmenka, neumí psát, číst, počítat. Děti v jeho anglické třídě píšou, čtou, počítají do sta a všechny mluví anglicky. Emička končila ve škole počítáním do tisíce, současná třída počítá do milionu….Jen malé srovnání úrovně znalostí jako úvod do tématu. Můžete porovnat…učíme se psát číslice jedna, dva, tři, ale zároveň počítáme sta…
A kdy a jak jsme se školou začali? Už v hotelové karanténě v Tijanjinu. Výuka probíhala distančně přes pc. Zdejší online systém je dobře propracovaný a děti, které se nemohou účastnit výuky, mají možnost online streamovat právě probíhající školní výuku. V současné době se jedná o aktuální téma nejen zde, ale i v Čechách, kde bohužel podobný systém zatím schází. Pokud zde některý student třebas jen přejíždí z jedné čínské provincie do druhé, má povinnost nastoupit čtrnáctidenní domácí karanténu. A právě tímto způsobem se tyto dva týdny účastní vyučování své třídy.
Online výuka probíhá v aplikaci Microsoft teams. Každá třída zde má svůj team, pod kterým žáci najdou veškeré výukové materiály (výklad učitele ve formě PowerPoint prezentace), zadání úkolů (domácí úkoly jsou týdenní, zadány bývají ve středu a odevzdány mají být v pondělí následujícího týdne), online odkazy k výukovým stránkám, chaty… a pomocí online kalendáře se pak přihlašují a účastní jednotlivých předmětů. Jednoduše kliknete na „přihlásit se“ a vstupujete do výuky a kontaktu s učitelem. Mohou sledovat výklad, přímo vstupovat do výuky nebo jen chatovat s učitelem. Pro nás to na začátku obnášelo získat spoustu nových IT znalostí, všude zřídit účty a zjistit, jak co funguje. Výuka probíhá přes Microsoft teams, komunikace se školou přes aplikaci Seesaw a organizace zájmových činností spojených se školou přes aplikaci School Buddy... Uplynul týden výuky a my měli na stole list A4 popsaný přístupovými údaji a hesly ke všem možným systémům. Každý systém má také na starosti jiný učitel ?
A takto vypadá prostředí, které vám popisuji. Můžete si vyzkoušet vyřešit několik Emiččiných úkolů, i když to máte moc jednoduché a vidíte již slide s výsledkem ?
Online probíhaly i třídní schůzky jednotlivých tříd. Přes „Teamsy“ se rodiče přihlásí na jeden z vypsaných termínů schůzek a stejným způsobem, jakým probíhá výuka, se účastní schůzky s třídním učitelem.
V karanténě to ještě bylo, co se týče výuky našich dětí, poměrně jednoduché. Každý z nás měl na pokoji jednoho a věnoval se mu naplno. Sledovali jsme výuku, vše jsme museli dětem překládat, nerozuměly ničemu. Pokud neznáte jazyk, a navíc ani nevidíte osobu, která mluví, tak je výsledek prakticky nulový. Ale alespoň jsme si vytvořili jakousi představu o průběhu výuky. Problémem bylo samozřejmě často i internetové připojení, které nebylo rychlé a kvalitní na to, aby výuka probíhala bez přerušování.
Vyučování začíná každý den v 8:50 a končí 15:30. Všechny ročníky, nehledě na věk, tedy i prvňáčci. Musím říct, že to je pro takhle malé děti na udržení pozornosti sakra dlouhá doba. Motivace bývá náročná…
Horší situace pak nastala, když jsme se přestěhovali do hotelu v Šanghaji. Petr začal chodit do práce a já najednou vyučovala děti dvě. Každé sedělo v jiném pokoji u počítače a obě křičely, že nerozumí a potřebují pomoc. Na střídačku jsem obíhala místnosti a pomáhala oběma. Více však Kubíkovi, který byl úplně ztracený. Musela jsem ale obdivovat, jak skvěle zvládal matematiku a machr byl také v předmětu Computing, tam jsem nestačila ani sledovat, jak programoval jednotlivé úlohy sám…Ovšem potřeboval nápovědu, jaké je vlastně zadání.
Některé předměty online vysílány nejsou – například tělocvik či hudba – a v těchto online „přestávkách“ jsem se snažila s dětmi zvládat úkoly ze školy české. Začali jsme s Kubíkem se psaním, čtením…s Emčou jsme opakovaly český jazyka a matematiku třetího ročníku. V týdnu, kdy tu byly podzimní prázdniny, jsme pak pracovali naplno jen na úkolech českých. No a když pak zbyla energie a čas večer, tak jsme s Emičkou pročítaly v posteli před spaním učebnici Vlastivědy. Dalo by se vlastně říct, že tu jsme ve škole nepřetržitě…
Největším problémem je neznalost jazyka. Pro vylepšování angličtiny nám byla doporučena aplikace Epic Reading, kde si děti mohou procvičovat „phonics“ (anglickou výslovnost), číst anglické knížky a comicsy a nebo jen poslouchat, jak jim jsou knížky aplikací předčítány. Jen bychom potřebovaly natahovací den, abychom to všechno stihli…
V hotelové „škole“ v Šanghaji jsme museli zůstat po dva nutné karanténní týdny (po přeletu z Tijanjinu do Šanghaje), než jsme se mohli zajít podívat do školy, aby si děti udělaly obrázek o tom, jak to tam vypadá, kde budou mít třídu, jídelnu… a také abychom obstarali nutné uniformy ve školním obchodu. Pár snímků jsem ve škole narychlo vyfotila…
Již v blízkosti brány je nutné mít roušku (ostraha bedlivě hlídá) a vyplnit pro každého formulář pro vstup do školy. Jedná se vlastně o takový zdravotní dotazník. I děti musí jednou týdně (v pondělí) odevzdat prohlášení o „zdravotní způsobilosti“. Ještě před dvěma týdny ho bylo nutné odevzdávat každý den. Naštěstí bylo nařízení pozměněno.
Škola sestává z několika navzájem propojených budov. Je tu školka pro mrňousky se školkovým zázemím vedle budovy. Jedním vchodem vstupují ročníky nižší (Kubík je Y2 – years two). Dalším ročníky vyšší (Ema je Y5). Za sportovním hřištěm je pak budova pro ročníky, které jsou u nás již střední školou.
Zázemí školy je moderní a pohodové. Prohlédli jsme si třídy, kam budou naše děti chodit, takže měly i první příležitost vidět spolužáky, kteří tou dobou ještě měli vyučování. A nakoukli jsme i do třídy, která sdružuje děti z různých tříd jednoho ročníku, které neumí anglický jazyk. Pět dní v týdnu, každý den hodinu, zde mají děti dodatečnou hodinu anglického jazyka, aby dříve porozuměly a dokázaly se rychleji včlenit do běžného vyučování. Vyučující Shaheen Khan byla opravdu milá a ujišťovala nás, že to bude velice rychlý proces…
Součástí rozvrhu jsou i hodiny čtení, kdy děti chodí do školní knihovny a mohou si vybrat knížku, která se jim líbí.
Školní jídelna je přizpůsobena současné covidové situaci a jednotlivá místa jsou od sebe oddělena tak, aby splňovala místní nařízení.
V hodinách STEAM (daly by se přirovnat naší fyzice namíchané se zeměpisem) probíhá výuka částečně i formou praktických cvičení, kdy děti vyrábí, modelují, tvoří a aplikují tak teoreticky nabyté znalosti. Momentálně v učebně probíhal tisk na 3D tiskárně…
Nedílnou součástí výuky ve škole i procvičování doma jsou tablety, které si děti nosí domů jako učebnice. Na Emiččin jsme měli nainstalovat aplikace dle pokynů školy, žádné jiné se instalovat nesmí. Rodiče jsou požádáni o investici cca. 600 korun (200 RMB) v rámci jednoho akademického roku na výše jmenované školní aplikace (nákup probíhá přes Appel store). Vidíte dobíjení „učebnic“ ve škole…
Praktická výuka asi bude mít více podob ?
Přestávky na chodbách mohou děti trávit i v odpočinkových/čtenářských zónách. Mimochodem tento druh „polštářového sezení“ je zde oblíben i do dětských pokojíčků.
Každé dítě má svou vlastní skříňku uzamykatelnou čipem, který si nosí na náramku.
Viděli jsme ten den jen malou část prostor školy, která má mít i svůj krytý bazén, koncertní a baletní sál…jak jsme se již před návštěvnou dočetli na stránkách školy. A kreslený maskot školy tvary nápadně připomínal hokejového lva Mladé Boleslavi. Jeho plyšová podoba již tak věrná nebyla ?
Jedním z hlavních úkolů ve škole pak bylo obstarat povinné školní uniformy. Každý stupeň školy má předepsané typy a barvy oblečení. Pro nás to byla bleděmodrá trička, tmavě šedivé kalhoty/kraťasy či sukně/šatovky a pro holčičky na obměnu šaty s drobnou modrobílou kostičkou. K tomu bílé či černé ponožky/podkolenky. Boty pak musí být bez výjimky celé černé. Také oblečení na tělocvik je uniformní (bílá trička s límečkem a školní sportovní kraťasy).
Když jsme školu opouštěli, končilo vyučování a před branou již byl pěkný šrumec. Vzhledem k zákazu vstupu rodičů do prostor školy musí rodiče čekat před branou a jednotlivé třídy jsou potupně vypouštěny ze školy ven. První jdou děti nejmenší a následují vyšší a vyšší ročníky. Mnoho dětí dojíždí do a ze školy školními autobusy, které postupně najíždějí a nakládají děti, které jsou rozděleny do skupin podle místa bydliště.
Asi takto to před školou vypadá vždy po osmé ranní a v půl čtvrté odpoledne, kdy začíná nebo končí škola.
Byli jsme vybaveni do školy a vše jsme museli ještě řádně vyzkoušet v hotelu. Samozřejmě se to neobešlo bez blbnutí ?
Pro nejmenší děti, které neumí anglicky a jsou v novém prostředí „ztracení“ má škola připravené lístečky na krk s nejběžnějšími tématy, které pomohou v začátcích s komunikací mezi školáčkem, učitelem nebo kamarády. Když neumíš říct, můžeš alespoň ukázat – jíst, pít, hrát si, voda, toaleta, autobus….Ty se Kubíkovi moc líbily.
A pak přišel den D. Myslím, že nikdo z nás tu první noc před zahájením školy moc dobře nespal. Nervozita vládla v celé rodině, ale my ji nesměli dát před dětmi znát. Emička už přeci jen představu o škole měla, ale pro Kubíka to bylo jeho poprvé. Museli jsme je ujišťovat, že vše zvládnou, popsat vše, co se bude dít, předvídat možné situace a připravit je na ně. Ale sami jsme nevěděli, co je vlastně čeká.
Ať je teorie jakákoli a stokrát vám někdo říká, že děti to zvládnou a brzy budou rozumět, kdo máte děti, zkuste si tu teorii aplikovat na SVÉ dítě. Nic to nezmění na faktu, že vám není fajn, když odvezete dítě do prostředí, které nezná, a kde mu nikdo nerozumí, odevzdáte ho na bráně…a pak už je to mimo vaši kontrolu a pomoc. Přirovnala bych to pocitu, kdy hodíte své dítě, které neumí plavat do vody a doufáte, že to klapne…No, přiznám se, že jsem probrečela cestu domů…(holt slabá povaha).
A pak už jen vyzvídáte na dětech, jaké to bylo ve škole a lapáte každou fotku, která se objeví na školních stránkách (jako třeba fotka nových „starter“/nových žáků, mezi nimiž byla i Emička).
První den odpoledne byly děti plné dojmů, sypala se z nich spousta informací, ale pak přišly i dny, kdy se Kubík přiznal, že ve škole brečel, protože dostal těžký úkol a nevěděl, co má dělat, ale prý to nikdo neviděl… ?
Na pomoc mohou ti, kteří si neví rady, dostat asistenta, který je přítomen ve třídě (společně s učitelem) a pomáhá při plnění úkolů.
Určité předměty jsou menší problém, jako třeba matematika, čísla jsou mezinárodní, ale problém nastává tam, kde se má číst a psát…tam nám ten rok prostě schází…
První dva dny jsme děti vozili do a ze školy autem (Petr měl naštěstí volné dny, byl státní svátek – dětem začaly prázdniny dříve a s volnem dospělých se překrývaly jen z části). Třetí den jsem je doprovodila na první cestě školním autobusem, ale zpět ze školy již jely samy. Byly plné obav, jestli je ten autobus ve škole nenechá a neodjede bez nich, aby je nezařadily do skupiny, kterou vedou k rodičům před školou….když víte, že se nedorozumíte, tak jsou vaše obavy v kůži malého dítěte tak velké, že z toho ani nemůžete usnout…
Ale zvládly to a dnes již jezdí do školy i ze školy samy. Cesta ráno bývá kratší, ale odpoledne, kdy bývají všude směrem do centra zácpy trvá cesta vždy minimálně hodinu.
A takto mi každé ráno po zamávání odjíždějí do světa, aby si vybojovaly svůj další školní den…