co to je?...kde to je?
Ještě, než se pustím do zajímavé kapitoly o našich zdejších prvních nákupech, musím zmínit, jak velkou radost máme z toho, že se na nás usmálo štěstí a dům, o kterém jsem vám psala minule je konečně náš. Po týdnu napětí a jednání s oddělením personalistiky SVW, smlouvání a ústupku ve vybavení domu, vidíme světlo na konci tunelu a známe datum, kdy se budeme moci nastěhovat do svého – 25.10. tedy za měsíc. Konec krabicového a hotelového bydlení se blíží ? Třikrát hurá!
A teď bych vám tedy ráda trochu povyprávěla o tom, jak jsme vyrazili na první nákupy zde. Myslím si, že to nebude dozajista poslední kapitola týkající se potravin a jídla zde, ale první dojmy stojí za to, přestože se jedná jen o drobné zážitkové střípky.
Člověk si doma neuvědomuje mnoho věcí, respektive spousta věcí je pro nás naprostou samozřejmostí a nepřemýšlíme o nich. Chcete-li si dát něco dobrého, chcete-li si uvařit dobrou večeři nebo si upéct nějakou dobrotu ke kávě, zajedete na nákup a koupíte si vše potřebné. To ale neplatí zde. Musím trochu poupravit formulaci, neplatí to zde pro cizince. Domorodec určitě najde v obchodě vše, na co je od malička zvyklý, stejně tak jako my doma třeba v Lidlu. Chcete-li zde ale vařit po česku, budete muset oželet nebo nahradit nejednu ingredienci. Po našem prvním nákupu jsem dospěla k závěru, že nutně budu muset absolvovat nějaký zdejší kurz vaření, abych si dokázala poradit s tou spoustou neznámých potravin a surovin.
Dostali jsme ještě před odjezdem od přátel, kteří tu žili, spoustu cenných rad a informací včetně rad kuchyňských, a tak jsem po nákupu v Makru do lodního kontejneru napakovala balíky s polohrubými a hrubými moukami (v Číně koupíte pouze mouku hladkou), pudinkové prášky, koření, sušené houby… takže se těším, až kontejner dorazí, ale stále nám schází ten týden „na kukačku“, kdy by si byl člověk obešel obchody a udělal si jakousi představu o tom, co se zde dá a nedá koupit (a kontejner by byl vezl více věcí)…
Často zde Evropané nakupují v řetězci Carefour. A i my jsme jako první obchod pro naše nákupy zvolili jeho pobočku „poblíž“ místa, kde bydlíme. V hotelu jsme měli prázdnou ledničku, a tudíž jsme potřebovali vlastně vše, veškeré základní potraviny, abychom mohli začít vařit. Na první nákup jsme měli cca. hodinu, po kterou na nás čekal zapůjčený řidič (auto jsme ještě neměli a pár kilometrů od našeho hotelu to přeci jen bylo). No, dostačující čas to tedy absolutně nebyl, když jsme po chvilce zjistili, že vlastně vůbec nevíme, kde a co najdeme. Každý pytlík, každé balení…vše vypadalo úplně jinak a každý nápis byl logicky v čínském jazyce. Občas člověk potkal produkt, který vypadal podobně, ale opravdu jen občas. Byli bychom potřebovali asi trojnásobek času. Bylo nám jasné, že jedno celé odpoledne budeme muset strávit studováním jednotlivých potravin, a to s překladačem v ruce. Nainstalovali jsme samozřejmě hned po příjezdu aplikaci překladače, který funguje nejen jako slovník, ale také za pomoci fotoaparátu. Zapnete jednoduše aplikaci, zvolíte pro překlad funkci foťáku a namíříte na nápis v čínském jazyce. Když chvilku vydržíte pevnou rukou nad čínským nápisem, aplikace vám čínské písmo převede do anglického jazyka. Když říkám pevnou rukou, myslím pevnou rukou, protože hýbete-li přístrojem, mění se často i význam překladu a vznikají tak opravdu komické překlady, které nás už nejednou totálně odbouraly smíchy. Jednou jsme smíchy až brečeli a nemohli se zastavit...Například zde stálo v překladu napsáno „zvážit na vepřové desce“ – fantazie pracovala, než nám došlo, co je to vepřová deska – pult, kde se prodávalo vepřové maso.
Krásný příklad takového „roztřeseného“ překladu pomocí překladače jsem pro vás pro zasmání přichystala díky reklamě z pizzerie, která nám dorazila do wechatu. Jedná se o nabídku nového menu, tak mrkněte:
No, myslím si, že nejlepší bude, vás teď rovnou pozvat na takovou malou komentovanou foto-procházku obchodem, abyste si udělali představu sami:
Jak jsem již zmiňovala, potraviny jsou zde drahé, obzvláště ty dovážené (například nesolené máslo koupíte za sto padesát korun, litr čistého mléka za 40 korun…). Čeho tu je ale spousta, a co je cenově výhodné, je ovoce a zelenina. Samozřejmě jsou i výjimky, např. když jsem pekla štrůdl, byl to náš v historii asi nejdražší štrůdl, protože mě pytel jablek stál v přepočtu skoro tři sta korun – co by ale člověk neudělal pro svého milovaného štrůdl milujícího manžela ? Ale ovoce exotické je cenově výhodné a mimo jiné chuťově vynikající. Nedá se srovnat s ovocem, které koupíme doma. Takové mango, jaké jsme jedli zde, jsme ještě neochutnali. Vynásobíte-li si cenovku cca. třemi, dostanete se na cenu za půl kila. U veškerého zboží na váhu (včetně masa) najdete cedulku s cenou za 500g. A na váhu je tady opravdu kde co – luštěniny, ořechy, rýže různých druhů, cukr (a to různě velké hrubosti)….
Dalo by se říct cukrová „hornina“.
U spousty druhů ani nevíte, o co se jedná, na co se surovina používá. A překladač vám ne vždy pomůže:
Tolik druhů okurek, fazolek, dýní…a hub
Dobrou bramboračku z nich ale neuvaříte. Vyzkoušela jsem již tři druhy, ale všechny byly naprosto bez vůně a prakticky bez chuti. Musím zkoušet dál.
Velikost cuket mě stále dostává. Nemusíte si ji koupit celou. V obchodě vedle našeho hotelu ji prodávají i na váhu, takže vám z té obří ukrojí kolo široké dle vašeho přání. Běžný je metr cukety na pultě.
Čerstvý zázvor. Ten je tu v kuchyni používaný opravdu hojně. Někdy nevíte, zda se jedná o ovoce, či zeleninu. V tomto případě to pravděpodobně nebyly obří hrušky mezi lilky…
Tímto druhem ovoce nás přivítali v hotelu (dostali jsme pytel ovoce na přivítanou) a přiznáme se, že jsme ho neznali. Takže jsme si ho nakrájeli k víkendové snídani a pátrali jsme na netu, o co se to vlastně jedná. Věděli byste?
Existuje několik druhů různých barev a jedná se o …dračí ovoce.
Dalším zajímavým a pro mě neznámým druhem byl Durian.
Wiki mi prozradila následující: „Durian, v jihovýchodní Asii považovaný za největší pochoutku a „krále ovoce“, je charakteristický svou velikostí, silným zápachem a tlustou slupkou pokrytou pyramidovitými trny. Plod může dorůst délky až 30 cm a průměru 15 cm a má obvykle hmotnost 1–3 kg. V závislosti na druhu je plod podlouhlý až kulatý, barva slupky se pohybuje od zelené po hnědou a dužiny, ukrývající červenohnědá semena, od světle žluté po hnědou.
Jedlá dužina vydává charakteristický silný a pronikavý zápach, a to i když je slupka neporušená. Některým lidem durian chutná kvůli své příjemně sladké vůni, zatímco jiným aroma připadá příliš intenzivní a odpuzující. Jeho pach vyvolává různorodé reakce od velmi pozitivních po velmi negativní a je přirovnáván k různým věcem, např. shnilým cibulím, terpentýnu nebo žumpě. Kvůli pronikavosti svého pachu je v jihovýchodní Asii durian zakázán v některých hotelích a prostředcích veřejné dopravy.“
Asi budu muset sebrat odvahu, abych ho vyzkoušela ? Ale člověk by měl asi vyzkoušet vše. Kéž by tak naše děti sdílely stejný názor. Vůbec není jednoduché vařit, nemít vše, na co jsem zvyklá a ještě přemýšlet, co budou a nebudou jíst naše děti, které by klidně každý den jedli u McDonalda. U některých potravin se jim pravda nedivím, u nich bych se musela hodně přemlouvat, abych ochutnala. Pařátky mě moc nelákají…
A bufet rychlého občerstvení u nás také vypadá trochu jinak ? Pařátky, kůže, kůže, pařátky…holt jiný kraj, jiný mrav.
Libo-li drůbeží hlavičky chlazené…
Naopak krásný pohled je na úžasný výběr různých druhů ryb a korýšů. Byly mezi nimi i kapitální kousky. Živé, zabité i v sušené formě.
Přímo se to tam hemžilo. Zas bych ale nemusela všechny druhy. Obzvláště ty zelené ? Co bylo ale zajímavé, jak si tam tak to „zboží“ sedělo a žádné se nepokusilo o útěk. Čekala bych, že ho budou honit po celém Carefouru.
A některému jsem se naopak nedivila, že se ani nehne, být svázaný, a ještě polo zmražený v ledu, brrrrr. Uvidím, jestli najdu odvahu jet se podívat na zdejší zvířecí trh, který je prý jen pro silné povahy…Každopádně by to byl zážitek, třebas ne pozitivní. Ale k místní kultuře to prostě patří.
Čeho je v regálech opravdu nepřeberné množství, jsou různé druhy polotovarů, nudlových pokrmů, polévek, jen zalít horkou vodou a oběd je hotový, nudle na tisíc způsobů.
A jelikož (dá se říct) každé čínské jídlo je pálivé, stovky druhů chilli v nejrůznějších podobách – suché, zavařené, drcené – chilliové království. Pro Petra ráj.
Všude spousta chilli a pepře (bílého, zeleného, barevného, celého, mletého), ale krom nich pouze pár ostatních druhů koření. Našli jsme jen kmín, curry, česnek, zázvor, badyán a bobkový list. Skořici pouze celou, a tak jsem si musela dát fušku se strouháním skořice vcelku, abych mohla dochutit ten náš čínský štrůdl. Není to úplně jednoduchý úkol.
Zato glutamátu zde najdete hojné zásoby. U nás se sleduje množství přidaného glutamátu, zde se prodává i čistý glutamát na pytle.
Samozřejmě jsme našli i spoustu místních výrobků a polotovarů. Jednoznačně vedou např. mražené plněné knedlíčky na tisíc způsobů…naslano, nasladko, jak je komu libo. Uzeniny možná vypadají lákavě, ale asi vás zklamou, stejně jako zklamaly nás – dá se říci, že všechny jsou totiž nasladko. A sladký salám fakt není to pravé ořechové – jak bychom si dali kousek dobrého českého lovečáku s rohlíkem ? A nejen salám, ale i jiné potraviny jsou sladké, například právě pečivo, chleby, toastové chleby….mléko, jogurty…cukr, cukr – a není-li jogurt sladký, podaří-li se vám najít čistý bílý jogurt, má pod víčkem alespoň pytlíček s cukrem na dochucení ? Úplně tu mezi místními surovinami schází sýry nebo tvaroh, ten jsme ještě neobjevili a údajně opravdu není dobrý... Naše Emička bude muset přežít bez svých oblíbených pečených brambor s tvarohem.
A když už máme nakoupeno, snažíme se ze všech surovin a zatím s velmi omezeným kuchyňským vybavením uvařit jídlo podobné tomu našemu, i když se vždy alespoň v něčem liší – bramboračka je bílá, protože ji houby neobarví, ani po houbách nevoní, trojobal jako v Čechách nevyrobíte, protože strouhanka z místního pečiva je prostě jen z bílé střídy, ….anebo nemáte formu na bábovku a musíte ji udělat naplacato na plechu, ale jak chutnala…Kubík hlásil taťkovi po jeho návratu z práce s očima navrch hlavy: „Tati, představ si, mamka udělala z nějakého místního jídla bábovku“. ?
Po všech těch zkušenostech pak jistě oceníte místní profesionální cukrářský výrobek, kterým uvítali v práci mého manžela. Byl prý výborný…
Mimochodem dostal manžel nové čínské jméno složené ze tří čínských znaků, které se vyslovují „Kang si pi“. Přičemž se snažili využít písmena z jeho evropského jména Kraus Petr a také jedno z běžných čínských příjmení (Kang). Přesný překlad jsme bohužel nenašli, ale čínský kolega Petra ujistil, že všechny znaky mají pozitivní význam.
Každý další nákup pak objevíte něco nového a máte radost z každé maličkosti, kterou se vám podaří sehnat, třeba hořčici, smetanu nebo kečup Heinz (a sice ať to stojí, co to stojí) ? Objevujete přeci nový svět…
A když se vám nechce vařit, nestíháte nebo zatoužíte-li po nějaké specialitce, vytáhnete telefon, ve wechatu si vyberete z mnoha restaurací po okolí, odešlete objednávku, zaplatíte přes wechat pay a pak už jen můžete na mapce sledovat, jak se k vám blíží poslíček na skůtru s vaší večeří. Donese vám ji až do šestnáctého patra a předá do ruky. My už vyzkoušeli italskou a mexickou kuchyni (ta byla fakt skvělá) a děti věrně vybírají v KFC. Tohle tu fakt funguje skvěle ?
Ale obyčejný český rohlík vám závidíme a já vzdychám na dálku, že je doba burčáku ? Dejte si skleničku i za mě.
